Moje triky na spisovatelský blok

3533x

Chystáte se psát, ať už knihu, blogový článek, report, nebo esej do školy. Zasednete k počítači, otevřete příslušný dokument, nadechnete se a… Prázdno.

Najednou vás nic nenapadá, a přitom jste od rána sršeli nápady. Přímo jste se nemohli dočkat, až budete mít chvilku a vše zaznamenáte. Teď konečně nastal ten moment a vy nemáte čárku! Sedíte před prázdnou stránkou a marně se snažíte vyplodit alespoň něco. Cokoli. A minuty ubíhají nezvratnou rychlostí. Najednou vymezený čas na psaní vyprší a vy musíte jít dělat zase něco jiného. Zavřete dokument, vypnete počítač a doufáte, že příště napíšete nejen těch x slov, ale ještě něco navrch za ten promarněný dnešek. A ono se to nakonec opakuje nanovo…

Je vám to povědomé?

Tak přesně to se mi v počátku psaní také stalo nesčetněkrát.

Abych se toho zbavila, začala jsem praktikovat tyhle 2 zásady:

Pokaždé, když jsem zasedla k počítači, jako první jsem začala přepisovat ručně napsané poznámky. Díky tomu jsem měla hned od začátku co psát a zároveň mi to posloužilo jako taková rozcvička na zahřátí. Při přepisování mě totiž vždycky začala napadat nová slova a věty.

Což mě přivádí k druhému bodu: Dělejte si poznámky. Vždy a všude! Neustále s sebou nosím nějaký notýsek a tužku. Na psaní poznámek do mobilu jsem si totiž ještě nezvykla. Přijde mi to divný. Mám prostě radši tužku a papír.

A ještě jedna moc důležitá věc! Pokud vás něco napadne, okamžitě si to zapište. Nečekejte. Žádné, až přijdu domů, až si sednu. Zapomenete to.

Nejlepší nápady mě napadají za chůze. Spousta jich ale vyšuměla do ztracena, protože jsem na ně mezi nákupem v supermarketu, cestou v přeplněném metru a dvěma telefonáty úplně zapomněla. Marně jsem si pak na konci dne snažila vybavit, čeho že se ta geniální myšlenka vůbec týkala. Jediné, co mi utkvělo v hlavě, byla senzace ze skvělého nápadu. Tak snad příště…

Co mi pomáhá na spisovatelský blok?

1. Předlouhá procházka na čerstvém vzduchu. Musím říct, že nic nepomáhá tak, jako pohyb venku.

2. Vyrazit mezi lidi. Dopravní prostředky jsou studnicí inspirace. Stejně tak kavárny a náměstí. Když chybí inspirace, jděte na rušné místo a koukejte se kolem sebe.

Když sedím v parku, rozhlížím se, všímám si, poslouchám. Chvíli jen tak pozoruju okolí. Pak vezmu notýsek a napíšu do něj to, co mě nejvíc zaujalo: Holka peskující kluka. Skupinka hrající si s míčem. Falešný zpěv bezdomovce, který právě prošel kolem. Zkuste to také. Když vás nic nenapadá, tak prostě začněte popisovat okolí, co před sebou vidíte, stůl, u kterého sedíte. I holé věty tipu: Stůl je kovový, tráva zelená. Čekání je nuda a mně začíná být zima…, se počítají. Někdy popíšu půl stránky, jindy mi po chvíli dochází papír i ubrousky, které ho občas suplují.

3. Poznámky na papírkách všeho druhu, barev a velikostí.

Když jsem začala psát sérii Moře nálezů a ztrát, psala jsem si poznámky na malé žluté lístečky. Ty jsem pak vkládala do obálky, aby se mi nikam nezašantročily. Už při psaní Náhodných lhářů jsem měla spoustu poznámek k následujícím dílům. Jakmile na ně přišla řada, lístečky jsem rozdělila podle potenciálních kapitol a společně je nalepila na listy papíru. I tak je moje pracovaní deska často posetá různými papírky s poznámkami a původní snaha o pořádek vypadá spíš jako organizovaný chaos.

4. Nehrotit. Když to nejde, tak to prostě nejde.

Někdy je opravdu lepší jít dělat něco jiného. Dejte si s kamarádkou kafe, zajděte do tělocvičny, na nákupy, ukliďte pokoj. I při běžných hovorech vás můžou napadnout zajímavé nápady.

5. Žádný internet. Je dobré si stanovit jasná pravidla.

Tenhle bod u mě stále trochu pokulhává… 🙂

6. Psát všude jinde než doma.

Ráda chodím psát do kaváren nebo veřejné knihovny a za hezkého počasí ven. V New Yorku mám svoje oblíbená místa. Tou je třeba terasa kavárny v Central parku nebo stolečky v oblíbeném Bryant parku. Tahle místa jsou ale spíš pro inspiraci než bůhvíjakou produktivitu psaní.

7. Místnost bez výhledu.

Park je park, ale pokud se opravdu potřebuju soustředit na psaní, dávám přednost místu, kde nemůžu koukat pořád z okna. Žádné: holub sem, vrána tam, hele jestřáb a co to žere sousedovic kočka? Nic mě tak nerozptyluje. PS: Ten krasavec na fotce se mnou už takhle psal několikrát. 🙂

8. Víc projektů najednou.

Tohle je moje specialita. Vždy se soustředím na jeden příběh, ale rozepsaných jich mám několik. Dopředu si tak zajišťuju, že nikdy nezačnu psát novou knihu od prázdné stránky a to mi opravdu pomáhá.

9. Mít stále na paměti, že píšete, protože vás to baví. Pro slávu a peníze to opravdu nedělejte.

10. A jak mi jednou někdo řekl: to nejdůležitější je žít! Protože jedině tak budete mít, o čem psát.

Co já bych dělala bez toho mého cestování, bez přešlapů a všech těch karambolů!