4 roky. 4 knihy. (Do)psala jsem knižní sérii!

Všechno krásné jednou skončí.

Než jsem v e-mailu pro nakladatelství odklikla tlačítko odeslat, měla jsem za sebou mnohé bezesné noci. Nad textem poslední knihy jsem seděla několik hodin a projížděla stránky nahoru a dolů. Pořád dokola. Ani u první knihy jsem nebyla takhle nervózní.

Je to rozhodně zvláštní pocit dopsat knižní sérii. Jako když něco hezkého končí, ale zároveň víte, že je to nevyhnutelný proces. Jako poslední školní den na základce, pak na střední, výšce a tak dále. Nadneseně řečeno, takový ten konec jedné éry.

Když jsem začala psát příběh románu Moře nálezů a ztrát, neplánovala jsem víc dílů. Už vůbec ne knižní sérii. Ani mi to tehdy nepřišlo na mysl. To, že děj budu muset rozdělit do částí, přišlo tak nějak přirozeně během psaní prvních kapitol.

Ve skutečnosti jsem neměla absolutně žádné předchozí zkušenosti se psaním knih, natož těch na pokračování. Vše jsem se učila tak nějak za pochodu. U mě to snad ani jinak nejde. Hodně mi pomohlo, že jsem měla už předem jasno, jaký konec bude každá kniha mít a zároveň, jak skončí celý příběh. Poslední scénu knihy Jako voda a oheň jsem dokonce měla napsanou ještě dřív než poslední kapitolu Náhodných lhářů.


Je to opravdu konec?

Nemám příliš ráda otevřené konce. Ani v knihách a už vůbec ne ve filmech. Když padlo rozhodnutí o rozdělení příběhu do čtyř dílů, bylo mi zároveň jasné, že nechci příběh donekonečna natahovat. Při psaní jsem hodně vycházela z pocitů, které jsem mívala (a stále mám) při čtení knih. To, co mám na knihách ráda, co od nich očekávám a naopak. A příběhy bez konce prostě nevyhledávám. Chci totiž vědět, jak všechno nakonec dopadne. Navíc. Při nastavování příběhu často dochází k novým, uměle vyvolaným situacím. Původní happy end se mění v rozvodové drama. Postavy umírají, nebo naopak vstávají zázračně z mrtvých. Tohle jsem hrdinům příběhu Moře nálezů a ztrát prostě nemohla udělat!

I když… Nevylučuji, že v budoucnu nenapíši další knihu, ve které se objeví některý z hrdinů série Moře nálezů a ztrát. To vše záleží hlavně na zájmu čtenářů. Při dopisování čtyř dílné série jsem ale chtěla, aby hlavní dějová linka příběhu včetně ústřední dvojice měla jasné zakončení. Takovou tu pomyslnou tečku…


Psaním románu Moře nálezů a ztrát jsem strávila přesně čtyři a půl roku. Za tu dobu jsem stihla nejen knihy napsat, ale také je vydat. Byla to fuška… Stihla jsem se mezitím i vdát a přestěhovat se z Londýna do New Yorku. Psaní příběhu mě neskutečně bavilo. Proces vydávání už taková legrace nebyla, ale o tom spíš někdy příště. Učený z nebe nespadl, jen nějaké ty přímé nárazy do zdi trochu zabolely… Naštěstí mi pak vše vynahradily reakce čtenářů, za které tisíckrát děkuji.

To je také jedním z důvodů, proč jsem se rozhodla každý měsíc obdarovat hned 2 čtenáře knihou s podpisem. Pokud jste se ještě nezapojili do jedné ze 2 celoročních soutěží, tak to můžete kdykoli napravit. 🙂 Nezapomeňte si prostudovat pečlivě pravidla soutěží!


O dopsání knižní série, o tom, kde jsem se inspirovala k napsání tohoto příběhu, která postava se mi psala lépe než ostatní a co právě chystám, jsem se rozpovídala i v nejnovějším rozhovoru pro skvělý projekt Podporujeme české autory, který jako jeden z mála (ne-li jediný…) seznamuje čtenáře s novinkami od českých autorů.

Víc takových projektů!

Komentáře