Lednové bilancování

Leden pro mě býval nudným, šedivým měsícem. Taková vycpávka mezi svátečně oděným prosincem a aktivitami a výročími nabitým únorem. Zima, pochmurné počasí, málo světla, zkoušky, písemky… Nic pro mě.

Postupem času jsem si ale v prvním měsíci roku našla zalíbení. Chladné, nevlídné počasí alespoň neláká ven a můžu se tak soustředit na potřebnou práci. Od té doby, co žijeme v New Yorku, zimní měsíce využíváme také k návštěvám muzeí a galerií, které na rozdíl od zbytku roku nejsou tak přeplněné a člověk si jednotlivé expozice může daleko lépe prohlédnout. Nemluvě o výrazných slevách, včetně těch na představení na Broadwayi!

Každý začátek roku je spjatý s bilancováním, všelijakými hodnoceními a novoročními předsevzetími. Plánujeme si cíle a vytváříme různé vision boardy, což je ve skutečnosti něco, co jako melancholik naprosto zbožňuju.

Můj osvědčený rituál pro zdárný vstup do nového roku je ten, že si vždy poslední den v roce sednu k prázdnému listu a sepíšu plány a cíle na ten následující rok. To, abych s úderem půlnoci stála na startovní čáře s vědomým, kam povedou moje první kroky.

2019 byl rokem velkých rozhodnutí, ať již osobních, nebo pracovních. I já jsem dlouze přemýšlela o tom, co se mi za ty poslední měsíce povedlo, jaký projekt jsem dotáhla do zdárného konce a co naopak nedopadlo úplně podle mých představ. Hned několik z mých cílů z roku 2019 jsem nakonec „ve vší tichosti“ přesunula do cílů pro 2020.

Co se psaní týče, rozhodně největším úspěchem bylo dokončení Cool Girl! a následné vydání knihy u nové nakladatelské platformy Pointa. Rozhodně nemůžu opomenout ani účast na knižním festivalu HumbookFest v Praze. Byla to skvělá zkušenost. Měla jsem možnost potkat se s kolegy autory, profesionály z oboru i se svými čtenáři, což bylo už jen takovou tou třešničkou na dortu.

Moje pátá kniha Cool Girl! je tedy na světě a moc mě těší, že si její příběh i originální zpracování získává čím dál tím víc čtenářů.

Když jsem si sepisovala cíle na rok 2020, zamyslela jsem se také nad tím, co mi vlastně těch 5-6 let psaní dalo a svým způsobem i vzalo. Vzniklo z toho následující desatero.

Jaká poznání mi přineslo psaní a vydávání knih?

1.       Sny se opravdu plní.

Když jsem si v deseti letech sepsala svůj první seznam snů a přání, stát se spisovatelkou bylo na předním místě. Nečekala jsem, že mi to bude trvat ták dlouho, ale to čekání stálo a stojí za to.

2.       Opravdu žádná cesta není bez překážek.

Je dobré si občas připomenout, že každé NE nás ve skutečnosti přibližuje k tomu jedinému potřebnému ANO.

3.       Ne každý si zaslouží druhou šanci.

4.       Vydávání knih je velmi drahý byznys.

Takže ještě jednou: Vydávání knih JE byznys

5.       Je třeba se neustále vzdělávat a doplňovat znalosti z různých oborů.

Kdo by to byl řekl, že po vydání knihy budu také sama tvořit webové stránky, psát blog, věnovat se online marketingu, reklamě, dělat si vlastní grafiku, upravovat fotky a tvořit videa? Před 6 lety jsem o ničem podobném neměla ani páru!

6.       Nikdo za mě tu práci fakt neudělá.

Dokončení každého rukopisu se neobešlo bez proseděných hodin u počítače, spousty odříkání, dobrých i špatných dnů a stresu při dotahování deadlinů.

7.       Předchozí zkušenosti jsou k nezaplacení.

Každá nově vydaná kniha byla pro mě zároveň velkou školou. Z chyb se prý člověk nejvíc učí. No, tak v tom případě za dalších pět knih  ze mě bude totální expert!

8.       Osud existuje, ale je třeba mu trochu pomoci.

Bohužel (nebo bohudík) mi chybí trpělivost. Kdybych se nesebrala a nevyřídila si spoustu věcí sama, možná bych nikdy nevydala žádnou knihu, nejspíš bych žádnou ani nenapsala, nebydlela bych v New Yorku a už vůbec bych neprožila posledních dvacet let tak, jak jsem je prožila. Ještě že jsem se tenkrát dokopala k tomu, abych zvedla zadek, otevřela pusu a udělala ten pověstný první krok!

Asi nejdůležitější poznání za poslední roky:

9.      Je důležité mít vedle sebe chápavého a podporujícího partnera

10.    Nad počítačem se nesnídá (ani neobědvá a hlavně nepije!)

Při psaní druhé knihy Nevyzpytatelný jsem převrhla ranní čaj na klávesnici. Uložené soubory se nakonec podařilo zachránit, ale počítač jsem si musela pořizovat nový. 🙂

 

Komentáře