Z pravé strany přichází známá blogerka a Diggyina kamarádka. Má na sobě purpurově fialovou halenku z lesklého saténového materiálu s dlouhými, na ramenech lehce nařasenými rukávy a velkou mašlí u krku. V podobném odstínu růžové, jaký má moderátorovo sako, je i její kolová sukně ke kolenům se širokým fialovým pruhem na lemu.
Cool Girl!
V lednu jsem dokončila šestý rukopis a pustila se hned do dalšího příběhu. Kromě zápletek a dialogů teď ale řeším i zcela nový problém, který nebyl u předchozích knih ještě tak znatelný. S počtem napsaných knih totiž stejnou úměrou roste i počet postav. Musím si tak dávat při psaní pozor, abych se neopakovala, a aby i hrdinové mojí nové knihy byli něčím originální a pro čtenáře lehce zapamatovatelní. Jinými slovy, aby jim nesplývali dohromady s hrdiny mých předchozích knih.
I knižní hrdinové mají mít svůj styl, být rozpoznatelní nejen podle barvy vlasů a očí. Proto Elena z Moře nálezů a ztrát nemá ráda upnuté sukně, Tereza miluje originální topy a barevné obroučky brýlí, Michael má plnou skříň značkových košilí a Jerry si vystačí s obyčejnými tričky s potiskem.
Rychle se zkontrolovala ve výloze obchodu, který zrovna míjela. Měla na sobě bílé šortky a vzdušné letní tričko s modrými podélnými pruhy. Nový slaměný klobouk pak skvěle doplňoval její letní model.
Moře nálezů a ztrát: Náhodní lháři
Popisy modelů, které si na sebe berou jednotlivé postavy, mě baví snad o trochu víc, než ty zachycující okolí a místa, kde se která scéna odehrává. Ostatně oblečení řeší mezi sebou nejen Elena s Terezou z Moře nálezů i ztrát, ale i holky z Cool Girl!. Navíc v novém příběhu, který právě chystám, bude hrát móda také důležitou roli!
Spoustu zajímavých nápadů nacházím (jak jinak než) na internetu. Stačí otevřít Instagram, Pinterest, nebo online magazíny a vybrat si obrázek, který v mojí mysli nejlépe reprezentuje danou postavu. K tomuto účelu mám speciální složku s módními fotkami, kam ukládám obrázky modelů, které mě něčím zaujaly. Kdo ví, kdy se mi bude hodit obléct některou hrdinku do falešného starorůžového kožichu, nebo do extravagantních vysokých bot v sytě červené?
U některých postav mám hned od začátku jasnou představu, jak mají fyzicky vypadat a při jejich psaní si představuju konkrétní osobu a její styl. U Moře nálezů a ztrát to byly například herečky Mandy Moore a Lily James. Schválně si tipněte, které vedlejší postavy jsem podle nich psala.
Ukázal na Tinino těsné bílé tílko s vázáním za krk. Nosila ho v kombinaci s volnějším světle růžovým tričkem s dlouhým rukávem. Díky široce vykrojenému výstřihu jí spadávalo z ramen a efektivně odhalovalo tílko pod ním.
Cool Girl!
Sjíždění internetu není taková zábava jako průzkum přímo v terénu. A tak se přihodilo, že jsem se na celý týden proměnila v módní (ehm…) blogerku a podívala se do zákulisí Týdne módy v New Yorku! První polovina února tak byla pro mě ve znamení módních přehlídek a s nimi spojených akcí, i když ve skutečnosti nemám s módním průmyslem nic společného.
Už podruhé jsem měla možnost podívat se na přehlídky, které se konaly během Týdne módy v New Yorku v úžasné lokalitě na Lower East Side. Mimochodem, stejný prostor mi posloužil jako ideální místo pro scénu „Večírku“ v knize Jako voda a oheň.
Přehlídky byly superb. Byl to opět krásný zážitek, dokonce jsem měla pocit, jako by návrháři věděli, o čem zrovna píšu, protože dvě z přehlídek byly přesně na míru novému příběhu #uzbrzysedozvitevic. Tomu říkám inspirace na každém kroku!
Kromě klasických přehlídek jsem se zúčastnila i exkluzivní akce pro módní blogery (…) v jednom z luxusních obchodů na Páté avenue. Čekalo nás šampaňské, vanilkové a čokoládové muffinky, malé občerstvení (salám-sýry-olivy) a sleva 40% na veškeré zboží. Netrvalo dlouho a přitočila se k nám i jedna z organizátorek s otázkou, jak dlouho máme blog #fashionblogger😉. Uhm… „A váš Instagram je…?“ Uhm… Komplet v češtině!? A ano anglická verze by byla dobrý nápad… Z akce jsem si nakonec „odnesla“ i jednoho nového followera!
New York je jedním velkým přehlídkovým molem a to nejen během Týdne módy, který se tu koná dvakrát do roka. Po celý rok můžete v jeho ulicích sledovat nejrůznější trendy, styly i módní výstřelky, až si občas říkám, zda daný outfit lze vůbec umístit do nějaké škatulky. Pojem nezařaditelný tu dostává nové rozměry.
Miluju bezcílné procházení ulicemi Manhattanu, při kterých pozoruju kreativitu místních obchůdků, originalitu vývěsních tabulí i pestrobarevnost lidí kolem. Zvlášť okolí SOHO a Villages je oblíbené pro ty, kteří vytváří obsahy pro nenasytné sociální sítě. Výjimkou nejsou ani pózující slečny, kterým z triček a šatů vykukují visačky s cenovkou, to aby po nafocení snímků pro Instagram zase daný kousek oblečení hezky vrátily zpět do obchodu (Ups, sorry, zjistila jsem, že mi ta barva neladí k očím…).
Život v anonymní metropoli je v mnoha směrech osvobozující. Už v Londýně jsem přestala řešit to, zda jsem dostatečně šik, nebo zda můj šatník je podle jakéhokoli trendu a módy. Názory druhých na mojí garderobu mi začaly být jedno.
New York laťku posunul zase o něco výš. Oranžové vlasy, oranžová péřovka, legíny ve stejné zářivé barvě a k tomu růžové lakovky? Normálka. Muž v obleku a lodičkách na vražedně vysokém podpatku? Normálka. Leopardí legíny na stopadesátikilové dámě? Normálka. Tepláky a domácí bačkory na cestu metrem? No a?
V New Yorku nikdo neřeší díru na punčoše, ponožky v sandálech a už vůbec nějaké punčochy nebo ponožky v mrazech. Kde jinde byste také viděli při mínus pěti dámu v kulichu, zabalenou v kožichu se zvířecím potiskem (zřejmě letošní trend) a pantoflema s chlupatou růžovou bambulkou na bosých nohách! O té paní, co šla v lednu přede mnou po rušné Šesté avenue ve šlapkách raději nemluvě! Mastné vlasy se schovají pod kšiltovku, kruhy pod očima za sluneční brýle a je to! Což je třeba zase styl ala Upper East Side.
Oblečení by mělo podtrhávat tvoji osobnost. Nos to, v čem se cítíš dobře.
Anonymní módní rádce
Newyorské ulice boří všechna tabu a představy o tom, co je a co není přijatelné. Slovo normální neexistuje. Nahrazuje ho termín originální. Každý jsme totiž svým způsobem jedinečný a to, co si vezmeme na sebe by mělo jen podtrhovat naše já. Stejně přistupuju i ke svým knižním postavám. 🙂