Co mě naučilo loňské léto

Ten kdo chce, hledá způsob.

Ten kdo nechce, hledá důvod.

– Jan Werich

Z nějakého důvodu nic nevycházelo, tak jak mělo. Znáte ten pocit, když uděláte přesně všechno do puntíku, ale ani to nestačí? Navíc jste bez varování postaveni před hotovou věc. Nelíbí se ti to? Tvůj problém. Tak právě takovouhle ledovou sprchu jsem dostala hned začátkem loňského června. V předpokládaný, natřikrát potvrzený a stoprocentně definitivní den tisku mojí druhé knihy mě zastihlo e-mailové sdělení, že se vydání knihy z důvodů XY odkládá. Vše bylo připraveno, nachystáno. Web, promo akce. Všechno.

No, ono se toho tenkrát nahromadilo víc. Jak se říká: když už, tak už. Takže jakmile jsme se po měsících nejistoty dozvěděli dlouho očekávanou zprávu, zarezervovali jsme okamžitě týden v Disneylandu! V ten moment se pár dní bezstarostné zábavy zdálo jako skvělý nápad.

Jednu věc byste ale asi měli vědět, než poletíte v červenci na Floridu…

Odletěli jsme z prosluněného New Yorku s představou lehára u bazénu s knížkou v ruce. V Orlandu nás čekalo vystřízlivění v podobě intenzivního, celodenního deště! Lilo a lilo. V bazénu jsem si tak sice mohla zaplavat, ale i s přídavkem sprchy shora. Voda jako voda…

První věc, kterou jsme si tak v Disneylandu pořídili,  byly slušivé pláštěnky. Naposledy jsem si podobnou vzala na sebe v sedmé třídě na letním táboře. Byly tehdy povinné a můj protest a snaha prosadit jako protidešťovou ochranu deštník, neprošel. Nutno říct, že na Floridě se kromě světlých chvilek stala pláštěnka s Mickey Mousem na zádech naším celotýdenním úborem.

Kromě mokrého počasí nás tam vítaly i všudypřítomné cedule: Pozor na krokodýli a hady!

Osudným se nám ale stalo daleko menší stvoření!

Hned následující ráno nás totiž čekalo další překvapení. Mělo asi dva milimetry v průměru a hopsalo si to na posteli, kde jsme spali. Dokonce se nám podařilo nechtěné zvířátko ulovit a zavřít pod skleničku od zubních kartáčků. Mohli ho tak s údivem zkoumat i hoteloví zaměstnanci, které jsme na to zavolali. Štěnice, která si za tu dobu oběhla několikáté kolečko kolem vnitřního obvodu skleničky, byla v době jejich příchodu stále v plném elánu.

Nebudu vás nudit detaily procesu, co se v případě takového nálezu musí udělat. Ta podstatná část byla, že jsme se hned první ráno v Disneylandu ocitli bez oblečení. Ano. Svršky, spodky, ponožky, moje látkové tašky, pouzdérka na kosmetiku, a dokonce i kufry. To všechno jsme museli odevzdat k vyprání. Všechno!

Poprvé v životě mě tak někdo vzal do obchodu a řekl: „Obleč se. Vyber si, co chceš. My to platíme!“

Jediný háček? Byl to Disney obchod!

První den našeho pobytu v Disneylandu jsme tak do zábavného parku napochodovali v komplet Disney oblečkách. Mickey byl na všem. Dokonce i na ponožkách! Druhý den jsem si v Magic Kingdom koupila i myšácký uši s červenou mašlí a dílo bylo dokonáno!

A co že mě to naučilo loňské léto?

1. Na velikosti nezáleží a počáteční smůla se může obrátit i ve štěstí.

Nemuseli jsme narazit na krokodýla, abychom měli o zábavu postaráno. Díky sotva okem postřehnutelnému nálezu v hotelovém pokoji jsme totiž dostali jako kompenzaci i FastPass vstupenky navíc. Jak ty se nám pak hodily! Mohli jsme si tak parky užít bez zbytečného čekání.

2. Je třeba si najít čas i na zábavu.

A nemusíte kvůli tomu jezdit hned do Disneylandu! Měla jsem dlouho období, kdy jsem neustále pracovala, pořád něco řešila. Cítila jsem se pak totálně vyčerpaná. Loňský rok mě donutil ke změně a poznání, že vyvážený work-life balanc není žádný nedostižný luxus, ale něco na čem se vyplatí pracovat.

3. V každém z nás je kus dítěte, ať občanka říká cokoli.

Běhat po Disneylandu s myšíma ušima a dát si snídani s Kačerem Donaldem můžete v jakémkoli věku! A ne, není to divný!

4. Každý problém má řešení a je jen na mně, jak se k němu postavím.

Můj původní plán vydat jednu knihu každý půl rok, vzal totálně za své. Mohla jsem se kvůli tomu stavět na hlavu, ale stejně by to nepomohlo. Druhá kniha nakonec vyšla v polovině září. Ta třetí hned o měsíc později. Poznatky, které jsem se přitom naučila, jsou doslova k nezaplacení. V dobrém i ve zlém. A že jich bylo!

5.  Všechno je možný.

Právě na místě, které bylo zhmotněním velkého snu jednoho muže, jsem si uvědomila plný význam téhle fráze. Celý pobyt tam mě navíc neskutečně motivoval k dalšímu psaní. Když totiž chcete, můžete třeba i vydat 3 knihy během 9 měsíců! Všem pochybovačům navzdory.

6. Trpělivost (nejen) růže přináší.

Věřte mi, že byly momenty, kdy jsem se chtěla na všechno z vysoka vykašlat. Naštěstí jsem to neudělala. Zaťala jsem zuby a díky tomu si dneska už můžete pořídit celou kompletní sérii Moře nálezů a ztrát.

7. Pracovat se dá odkudkoli.

I z lehátka u bazénu na Floridě! Ostatně jak na to se svěřila nomádka Hanka i v dubnovém rozhovoru.

8. Dej si pozor na to, co si přeješ. Může se ti to vyplnit!

Když jsme odjížděli z Floridy, povzdychli jsme si, že by se nám pár dní navíc u bazénu docela ještě hodilo. Hned následující pondělí mému muži v práci sdělili, že pojede na týdenní trénink. Kam? No přece do Disneylandu! O týden později jsem tak zase nasedala na letadlo New York – Orlando…

Právě tam pak u místního bazénu vznikaly první náčrty posledního dílu, který vyšel minulý měsíc.

Všechny knihy románu Moře nálezů a ztrát teď navíc můžete získat s 30% slevou přímo na webu www.lenavalenova.cz.

Jo, a definitivně nemám ráda volné pády! Na atrakci Twilight Zone Tower of Terror  už nikdy!

 

Hezký den 🙂

Vaše Lena V.