Díkůvzdání

Lze ve stejný okamžik zažívat nejlepší a nejhorší období v životě? Zdá se, že ano, říkala jsem si přesně před třemi lety. Anebo má někdo tam nahoře zvláštní smysl pro ironii. To jsem ještě netušila, že přijde rok 2020  a s ním…Chaos. Najednou nic není takové, jak jsme byli zvyklí. Nová pravidla, nový způsob komunikace a života. Zažíváme mnohá poprvé.

Ta letošní měla naštěstí pozitivní ráz. Poprvé jsem letěla přes oceán v poloprázdném letadle a měla tři sedadla jen pro sebe. Snad po dvaceti letech jsem se podívala do Národního muzea na Václavském náměstí, poprvé od dětských let jsem pouštěla draka a poprvé jsem našla všech šest vydaných knih pohromadě v policích knihkupectví.

Dej si pozor na to, co si přeješ.

Když mi bylo deset, sepsala jsem si první seznam snů a přání. Chtěla jsem:

1. Stát se spisovatelkou
2. Být s klukem s modrýma očima
3. Bydlet v New Yorku
4. Vlastnit hotel
5. Studovat v zahraničí

Už tehdy jsem se řídila heslem: Dream big! 🙂 Poslední, pátý bod přibyl do seznamu o pár let později. Shodou okolností to byl právě tenhle sen, který jsem si splnila jako první. Při studiu na vysoké škole v Praze jsem strávila erasmácký půl rok na jihu Španělska. Místo, kde jsem studovala jsem si naprosto zamilovala, stejně tak nádherný luxusní hotel, kolem kterého jsem pravidelně chodívala. Jeho fotku jsem měla poté jako pozadí na počítači dlouhých pět let a při jedné z návštěv města jsem požádala kamarádku, aby mě před ním vyfotila s tím, že „jednou tam budu pracovat“.

Už jako malou holku mě fascinovaly hotely. Dokonce až tak, že jsem snila o vlastním hotýlku. Tahle touha mě nakonec zavedla nejen do New Yorku, ale také k tomu modrookému klukovi. Když jsem konečně nastoupila do mého vysněného španělského hotelu na praxi v rámci postgraduálního studia na místní univerzitě, první den mi nadřízená napsala na pracovní rozpis jméno svého zástupce s tím, že se o mě postará v její nepřítomnosti. Měla pravdu. Po skončení praxe se se mnou dotyčný přestěhoval do Londýna! O pár let později dostal pracovní nabídku do New Yorku a letos jsme v našem malém bytě na Manhattanu oslavili sedmé výročí svatby.

Můj první seznam snů a přání se tak vyplnil téměř do puntíku!

Den díkůvzdání v New Yorku.

Poslední čtvrtek v listopadu se v Americe slaví Den díkůvzdání. Rodiny se scházejí u jednoho stolu, porcuje se do zlatova upečený krocan a velkou hostinu zakončuje dýňový koláč (nebo ten jablečný a můj nejoblíbenější s pekanovými ořechy). Než se ale všichni pustí do jídla, vzpomenou si nejprve, jeden po druhém, za co v daném roce chtějí poděkovat.

Film Zázrak na 34. ulici jsem viděla nesčetněkrát. Je to jeden z mých nejoblíbenějších vánočních filmů. Nesmírně jsem se proto těšila, až uvidím slavný newyorský průvod na vlastní oči. Na náš první Den díkůvzdání ve městě, které nespí, bylo pod nulou a po půlhodině čekání na Šesté avenue na rohu 57. ulice, kudy průvod prochází v oblasti Midtownu, mi už pomalu ale jistě umrzávaly nejen palce u nohou. Stálo to ale za to. Balóny byly obrovské a některé velmi vtipné.

Macy’s Thanksgiving Day Parade v ulicích Manhattanu

Tuhle podívanou jsem si od té doby nenechala ujít. Před dvěma lety se průvod málem nekonal kvůli silnému větru. Balony nakonec „prolétly“ ulicemi Manhattanu  nezvykle při zemi a loni to bylo  poprvé, co se průvod uskutečnil v omezené verzi: V jiné dny, bez přítomnosti veřejnosti a záznam z improvizovaného průvodu byl vysílám na Den díkůvzdání v televizi.

Letošní poslední čtvrteční dopoledne v listopadu se půjdeme opět podívat na tříhodinovou show. Po skončení průvodu se projdeme po nádherně zbarveném Central parku, dokoupíme vše potřebné a připravíme tradiční večeři, na které nebude chybět domácí dýňový koláč (a možná i ten pekanový).

A za co bych chtěla v roce 2021 poděkovat? Jsem vděčná za to, že jsem se po dvou letech mohla zase setkat s rodinou a přáteli u kávy. Za to, že i přes provizorní podmínky si můžeme dál plnit sny a za všechna ta poprvé, která nám rozradostnila prožité měsíce!