„Start spreading the news, I’m leaving today.
I want to be a part of it…“„Začňete šířit zprávy, že dnes odjíždím. Chci toho být součástí…“
New York, New York – Frank Sinatra
New York byl odjakživa moje vysněné město. Taková láska na první pohled. Už jako malá jsem si ráda prohlížela fotky velkoměsta. Fascinovaly mě ty vysoké budovy, jeho betonové panorama. Na mapě Manhattanu jsem hledala ulici, kde budu jednou bydlet. Chtěla jsem, aby to bylo někde uprostřed ostrova, blízko toho velkého zeleného parku. Kdybych tak tenkrát tušila…
Vlastně to byla láska, která mě nakonec přivedla do New Yorku. Bylo skoro jedenáct večer místního času. Pamatuju si ten pocit, když jsme konečně po příjezdu dorazili do hotelového pokoje. Sedla jsem si na postel a zahleděla se na osvětlené panorama za oknem. Přede mnou se tyčila budova Empire State Building. Nezvratný důkaz toho, že jsem opravdu byla v New Yorku.
Podobný pocit se mě zmocnil, když jsem poprvé přešla Brooklynský most a sedla si s kapučínem v kelímku ke stolečku na brooklynské promenádě. Pohled na panorama Manhattanu byl dechberoucí a v tu chvíli vypadal až neskutečně.
Dokonce jsme tam byli svědky přípravy žádosti o ruku (a málem také jednoho skoku z mostu…). Na trávníku za námi zrovna dvě kamarádky dozdobovaly okolí čtvercové deky. Uprostřed seděl piknikový koš se šampaňským a rudou růží. Na vzrostlý keř u deky zavěsily cedulku s velkým srdcem a jmény Dan a Erica. Tak doufám, že stejně jako záchrana na mostě, dopadly dobře i ty zásnuby!
Další žádosti o ruku jsem zažila při návštěvách vyhlídek na Empire State Building a Top of the Rock v Rockefellově centru. Ty jsou prý pro tyto příležitosti obzvláště oblíbené.
Vůbec New York i přes tu spoustu betonu je pro romantiky jako stvořený. Vzpomeňte si jen kolik filmových romancí tu bylo natočeno. V této souvislosti si vždycky vybavím herečku Meg Ryan a její snímky Samotář v Seattlu, Láska přes internet a Když Harry potkal Sally. Nemluvě o láskách Carrie Bradshaw a party ze seriálu Přátelé.
Samozřejmě, jako v každém správném milostném příběhu, i ten můj newyorský má své vzestupy a pády. Momenty, kdy město miluju a kdy ho pro změnu nenávidím. Někdy se ve mně tyhle pocity mění na střídačku i několikrát za den.
Třeba ráno, když kvůli přeplněnému metru musím počkat až na třetí vlak, nebo na poslední chvíli doskakovat do soupravy na přestupu, protože další přijede až za minimálně čtvrt hodinu. Odpoledne při dopravní špičce zase souprava metra bývá tak plná, že skoro stojím na špičkách, protože místo není ani na podlaze.
Město často proklínám, když někam chvátám a musím kličkovat mezi proudícím davem. Nebo když si konečně zakoupím kávu, vyjdu na ulici a nějaký trouba do mě drbne tak, že káva z kelímku vycákne ven a polije mi nejen ruku, ale i část oblečení. To se mi také stalo již nesčetněkrát. Ach ty proklaté kelímky na kafe!
A pak jsou zase chvíle, jako ty, kdy si sednu na lavičku v Central parku a rozhlédnu se kolem sebe. Ten ruch velkoměsta se jako mávnutím proutku vytratí. Kolem mě běhají veverky, lidé venčí psi a naopak, všude je pohoda a klid. Jakoby město kolem ani neexistovalo.
Na New Yorku miluju tu svobodu a nekonečné možnosti. Celý svět je tu jako na dlani. Cokoli chcete dělat nebo uskutečnit, všechno je tady možné. Je to město kreativních snílků. Žádný sen není dostatečně velký, žádný nápad zbytečný, žádný plán neuskutečnitelný. Možná právě proto, jsem si už jako malá vybrala zrovna tohle město, když jsem ve svém pokojíčku snila o tom, jak jednou napíšu knihu.
Battery, Bryant a Central park. To jsou „moje“ parky s výhledy. Dokonalé oázy uprostřed velkoměsta. Každý je svým způsobem osobitý. Každý má své kouzlo a stánek s kapučínem.
Ostatně o tom, jak se žije v New Yorku, si přečtěte na cestovatelském blogu Pohlednice z cest. Najdete tam i tipy a inspiraci na cestu. 🙂
Snad nejvíc jsem si oblíbila kavárnu u Observatory Water, malého jezírka ve východní části Central parku. Mám to tam z domu jen kousek. Přesně tak, jak jsem si to původně nad mapou Manhattanu naplánovala, když mi bylo třináct. Pokud čas a počasí dovolí, ráda si tam zajdu na odpolední kapučíno. U stolečku před kavárnou vznikala i má druhá kniha. Možná je na tom špetka symboliky, že u jezírka se nachází také socha H.C. Andersena a sousoší Alenky v říši divů.
A která místa, kromě již zmíněných parků, byste při návštěvě rozhodně neměli vynechat? Tady máte malý výčet mojí pomyslné Top pětky!
Ať již na zmíněný Empire State Building, Top of the Rock, One World Observatory, nebo nejnovější The Edge. Vidět New York z výšky je prostě „must“.
Zjistěte si, v kolik ten den zapadá slunce a pak stačí zabrat lavičku v cípu Battery parku, nebo na Brooklynské promenádě.
Pokud bych si musela vybrat jen jedno z newyorských muzeí, bylo by to bez dlouhého přemýšlení – Metropolitan Museum of Art. Až tam budete, tak nezapomeňte vylézt na střechu! Čeká vás tam příjemné překvapení!
V každém ročním období. Prokousejte se davem. Stojí to za to.
Tohle místo prostě miluju. Sedíte na lehátku, koukáte na řeku East a protější Brooklyn. Nalevo Brooklynský most, napravo vzlétají helikoptéry a v dáli se leskne obrys Sochy Svobody, za vámi se tyčí mrakodrapy dolního Manhattanu. Ano, opravdu jste v New Yorku!
New York byl a stále je mojí velkou inspirací při psaní. I hlavní hrdina románu Moře nálezů a ztrát je jako New York – svým okolím stejně milovaný, jako zatracovaný. Prostě NEVYZPYTATELNÝ!
PS: Chcete vědět, co nového chystám? Jak vzniká kniha? Zajímají vás detaily o románu Moře nálezů a ztrát a jeho postavách? Sledujte můj facebook, nebo instagram a brzy se dozvíte víc! 🙂
Mějte se krásně,