Přesně tolik času uběhlo od prvního zasednutí k dokumentu s pracovním názvem Cool Girl! a odeslání hotového rukopisu do tiskárny. Už měsíce předtím jsem si ale schraňovala v bílé obálce ručně napsané poznámky na všelijakých lístečkách. Takže místo toho, abych začala psát od úvodní věty první kapitoly, přepsala jsem nejprve všechny poznámky do dokumentu ve Wordu. Jednotlivé fráze a konverzace jsem posléze rozdělila do částí podle předpokládaných kapitol. Nezačínala jsem tak od nuly, což je něco, co mi při psaní opravdu pomáhá. Zpočátku totiž nepíšu souvislé texty, jeden po druhém v chronologickém pořadí, ale rozvíjím myšlenky a stavím si tak kostru celého příběhu.
Měla to být třísetstránková oddychová kniha, okořeněná interaktivní složkou. Žádná složitá čtyřdílná série, kterou budu psát dalších pět let. Nakonec z toho bylo nové, o nic méně dramatické dobrodružství.
Myslela jsem si, že psát izolovanou knihu bude mnohem jednodušší. Nemusím přeci při psaní přemýšlet nad tím, co se stane v následujících dílech, kam se děj bude poté odvíjet a jak ho správně rozvíjet. Zkrátka, jak informace a napětí dávkovat postupně hned v několika knihách, k tomu rozmyslet vývoj postav tak, aby i v té poslední se zase posunuli o krok dál. K tomu je třeba mít naprostý přehled o tom, co se za jakých okolností a proč stalo, jaký vliv to mělo a bude mít na jednotlivé postavy, a také, jak kdo a kdy bude na danou událost reagovat a vůbec. Navrch ještě udržet tempo příběhu bez zbytečných hluchých míst… Uf. Občas jsem si při psaní série Moře nálezů a ztrát říkala, že pustit se do příběhu na pokračování bylo naprosté šílenství. Dochvilné pomatení mysli. Ale bylo to krásné šílenství. O tom žádná… 🙂 I přes všechny komplikace a složitosti jsem si psaní nesmírně užívala! Psaní nové knihy mi proto zpočátku připadalo jako úplná brnkačka. Jak moc jsem se mýlila!
Kniha navíc vznikala během velmi pohnutého období, kdy mi nebylo zrovna do smíchu a práce na knize mi často byly jakousi terapií.
Představa a realita. Někdy dvě zcela odlišné věci. Zatímco autorova fantazie je bujná a nekonečná jako samotný vesmír, jeho znalosti v ostatních oborech můžou být značně omezené (mluvím teď hlavně za sebe…). Ne vše kolem výroby knihy zvládnu zrealizovat sama a upřímně, ani bych se do něčeho takového bez pomoci nepouštěla. I proto mě zaujala nabídka vydat knihu netradiční formou. Tedy ani ne přes klasické nakladatelství, ani samonákladem. V době dokončení rukopisu jsem už na facebooku zaregistrovala nakladatelskou platformu Pointa a řekla si: proč ne. V únoru jsem projekt zaregistrovala a začala oslovovat potenciální týmové kolegy – redaktorku, korektorku a grafika – sazeče. Čtyři profese bez kterých by kniha nemohla vzniknout. Našla jsem si i skvělou ilustrátorku Denisu Klimentovou, která se následně postarala o obálku.
V polovině dubna – týden před Velikonocemi, jsme rozjeli crowdfundingovou kampaň. Byla to moje první zkušenost s podobným financováním. A byl to mazec. Celých třicet dní bylo opravdu intenzivních. I když jsem si myslela, že jsem se na vše předem připravila, nakonec bych udělala spoustu věcí jinak. Moc nepomohl ani termín mezi Velikonocemi, prvním Májem a Světem knihy v Praze. Naštěstí se potřebné finance na náklady knihy podařilo nashromáždit a my se mohli pustit do práce.
Následující tři měsíce jsem společně s týmovými kolegy pracovala na konečné podobě knihy. Výzvou bylo i brzké datum vydání kvůli Humbooku. Takový deadline se ale dodržoval s velkou radostí. I když byly momenty během přípravy knihy, kdy jsem už ani já nevěřila, že se to všechno zvládne. O častém ponocování do pozdních nočních/ranních hodin raději nemluvě.
Příprava knihy Cool Girl! byla jiná také v tom, že jsem se musela tentokrát spojit i s dalšími odborníky – ajťáky. Nad mými představami mnozí kroutili hlavou, nakonec se mi podařilo najít skvělé partnery, kteří moji prvotní smělou představu do puntíku zhmotnili a čtenářky po dočtení knihy mohou hlasovat o vítězce a následně si přečíst online alternativní epilog! Přesvědčila jsem se tak, že je opravdu všechno možné! 🙂
Tak tohle byla totální podpásovka a ještě k tomu opakovaná! Už jednou se mi u předchozí knihy stalo, že mi od korektorky přišel dokument a místo oprav jsem v něm našla náhodně zpřeházená slova, chybějící písmenka a jiné nesmysly. Prý se to občas stává… Tentokrát si s námi hrál jiný šotek specializovaný na spojování slov. Když se to stalo poprvé, myslela jsem, že mě trefí šlak. Ono kontrolujte pak 400 stránkový dokument slovo po slově a znovu zjišťujte zda to má být při tom/přitom, atd.
Od neplánovaných pracovních cest až po přírůstky do rodiny. Mimochodem moc gratuluji ilustrátorce Denise a grafikovi Martinovi (každému zvlášť tedy). A já si raději příště udělám větší časovou rezervu na celou přípravu, protože jsou opravdu věci, které sami neovlivníte.
Člověk se stále učí… Je naprosto nezbytné si vše předem vykomunikovat. Objem práce, časové možnosti, termíny, deadliny. Opět jsem se přesvědčila, že není dobré se spoléhat na to, že je něco přece zjevné…
Z té pozitivní stránky, strašně moc jsem během celého procesu oceňovala, jak většina kolegů reagovala flexibilně, profesionálně a věcně na moje zpětné vazby. Byli přesně těmi odborníky, které jsem potřebovala a kteří tak doplnili moje neznalosti a často přišli i se zajímavou myšlenkou, kterou jsme pak zrealizovali. Také komunikace s týmem Pointy byla na jedničku a velmi jsem oceňovala jejich praktické rady.
Grafik a programátoři by mohli vyprávět! 🙂
Do každého nového projektu jdete vždycky s určitou představou. Ta moje se nakonec naplnila na sto procent a jsem nesmírně šťastná, že jsem si už mohla hotovou knihu osahat a že i její interaktivní složka čtenáře baví.
Byl to opravdu intenzivní půl rok. Jakmile ale člověk drží hotovou knihu v ruce, rázem zapomene na všechny ty trable, strachy a nejistoty. Začtěte se tedy do příběhu Tiny, Marty a Anet, na jehož konci rozhodnete o jejich budoucí cestě. Protože tentokrát je to na vás!
Knihu i e-knihu si můžete objednat TADY 🙂