Co kdyby...
na Pražském hradě nesídlil prezident, ale královská rodina?
Král je mrtev, ať žije král! Druhorozený Albert se po tragické smrti bratra a jeho rodiny vrací na Pražský hrad, aby zde převzal dědičný úřad. Na přípravě korunovačního dne se podílí také jeho středoškolská láska Konstance. Náhlým návratem do rodného města se tak otevírají staré rány.
Leontýna - Albertova sedmnáctiletá sestra - se jen těžko vyrovnává se ztrátou nejbližších a jediný, kdo ji dokáže vykouzlit úsměv na tváři, je Jonáš. Může ale královská dcera důvěřovat někomu, koho sotva zná?
Také čerstvě plnoletý princ Felix se musí přizpůsobit opatřením, která plynou z jeho současného postavení v rámci rodinné hierarchie. Stačí jeden pohled na nového osobního strážce a je mu jasné, že je v maléru.
Co je pro jednoho přítěží, je pro druhého životní příležitostí. Jak se s nenadálou situací vypořádají obyvatelé Pražského hradu?
KRÁL, který nikdy neměl usednout na trůn.
PRINCEZNA, která se nikdy neměla stát královnou.
PRINC, který měl navždy zůstat princem.
Co se stalo během korunovačního plesu?
Jedno unáhlené rozhodnutí, které změní kurz jejich osudu.
Jeden špatný krok, který vede k nedozírným následkům.
Jedno odhalené tajemství, které může zničit vše, v co dosud věřili.
Kdo bude vládnout českému království?
Pořadí narození jim předurčilo životní cestu.
Jejich činy budí vášně, jejich slova mají sílu zákona.
Za zájmy svého srdce se ale musí naučit bojovat.
Třetí díl Bohemian Royals vyšel 6.5.
• • KRÁTKÁ UKÁZKA • •
„Krásná a chytrá,“ řekl Jonáš téměř neslyšně.
„Prosím?“
„Jen říkám, že by ses mezi těmi slavnými princeznami hezky vyjímala.“
Leontýna zatajila dech. Nevěděla, jak na Jonášova slova reagovat. Pokud ale něco neudělá v nejbližší vteřině nebo dvou, budou její tváře prostoupeny podobnou žhnoucí září jako právě zapadající slunce za Hradčany. Přidala proto do kroku a zamířila po úzké cestičce ke vstupu do upravených Palácových zahrad ve svahu pod Hradem. „Kam to jdeme?“ zeptal se Jonáš.
„Neříkal jsi snad něco o tom, že bych měla vyjít za hradby paláce?“ odpověděla Leontýna a přiložila čipovou kartu k zámku, který se po chvilce s klapnutím otevřel.
„Páni, kouzelná karta, která tě dostane, kam si přeješ. Můžu mít taky takovou?“
„To jsou ty výhody života v paláci. Máme přístup i tam, kam veřejnost nesmí! Ty karty jsou naprogramované a každý vstup je zaznamenán, takže zase takovou volnost nemáme,“ poznamenala Leontýna.
Společně prošli po schodech pod půlkruhovým průchodem a ocitli se na jedné z horních teras Velké Pálffyovské zahrady.
„Nádhera, viď?“ zasnila se Leontýna při pohledu na cihlově červené střechy, mezi kterými se vyjímala majestátní kopule kostela svatého Mikuláše. „Strašně ráda sem chodím hlavně před západem slunce a pozoruji, jak se město pomalu noří do noci a postupně se rozsvěcují pouliční světla a okna v protějších domech. No není to nejkrásnější pohled na světě?“ Leontýna roztáhla ruce do stran a s hlubokým nádechem zaklonila hlavu.
„Taky mám ten pocit,“ usmál se Jonáš při pohledu na Leontýnin profil.
• •