Ukázka z připravované knihy Cool Girl!

Tina

Jakmile se malá ručička na hodinkách přiblížila ke čtvrté, Tina začala balit. Hned po natáčení s Martou běžela na metro. Měla štěstí. Našla snad poslední volné sedadlo v soupravě, na které okamžitě s hlasitým povzdechem zaplula. Vyndala z batohu knížku ze seznamu povinné školní četby, ale místo do jejích stránek se zadívala na protější reklamní poutač. Se zasněným pohledem se zastavila na nabídce cestovní kanceláře na prodloužené víkendy po Evropě. Byl tam i obrázek Big Benu. Londýn byl její dávný sen. Rodiče jí slíbili cestu za úspěšnou maturitu. Jenže to už jí slíbili i k jejím patnáctinám a skutek utek. Vždycky do toho něco přišlo. Vždycky si našli nějakou výmluvu, proč to odložit. Nemohla se proto dočkat, až bude mít dostatek prostředků a zařídí si všechno sama. Až se nikoho nebude muset o nic prosit.

V zamyšlení ani nepostřehla, že metro zastavilo v její cílové stanici. Než se vzpamatovala, bylo už pozdě. „Sakra,“ zasyčela a rozmáchla ruce do stran. Lidé v soupravě se po ní krátce ohlédli. Raději vstala a počkala u dveří. Jen co se začaly v následující stanici pomalu otvírat, okamžitě z nich vystartovala. Ještěže měla díky taneční průpravě v malíčku ladné vyhýbání se tělesům pohybujícím se všemi směry. Udělala dva rychlé úkroky stranou, aby se vyhnula muži s výraznou zelenou kravatou, prudká otáčka doprava a hned poté doleva. Základní tangový krok, jeden krátký zpátky, aby se nestřetla s bagetou, kterou za chůze ukusovala holka v tmavém kabátě. Teď pravým bokem postranní přísuny, mírné prohnutí zad, aby do ní nenarazila rozmáchlá ruka malé školačky, a rychlé proklouznutí mezi dvěma diskutujícími dámami. Než ale Tina stačila přeběhnout zaplněné nástupiště, dveře protějšího metra se jí zavřely přímo před nosem. Ten kluk, který v nich stál, se jí ani nesnažil pomoct. Přitom její snahu musel vidět. Nabyla dokonce dojmu, že si její marný boj a překotné kličkování mezi cestujícími škodolibě vychutnal.

Tina za odjíždějící soupravou vyplázla jazyk. „Sakra,“ zaklela při pohledu na hodinky. Zase přijde na trénink pozdě. Nejenže bude muset zvonit u vchodových dveří, ale někdo pak dostane za úkol jít jí otevřít. Jejich trenér si přitom potrpěl na dochvilnost. A pak ten Igorův pohoršený pohled… Když přišla minule o deset minut později kvůli výluce metra, půlku tréninku strávil laškováním s Romanou a na ni se sotva podíval. Nechápala, proč takové drahoty, a vůbec, jak ho jen mohlo napadnout, že ji chvilkovým nezájmem bůhvíjak ztrestá? Vždyť nakonec o nic nepřišla. Kdyby chyběla půlku tréninku, nedivila by se. Ale deset minut?

Jenže tentokrát to bude víc než to. Ještěže se v nedělní soutěži dostali do finále. Igor byl sice zklamaný, že nezískali vyšší třídu už tehdy, ale finále se také počítalo. Tina byla s jejich výkonem naprosto spokojená. Koneckonců nemohli za to, že se soutěže zúčastnilo jen patnáct párů, a oni tak nedosáhli na potřebný počet bodů. Igor si i přesto po skončení soutěže neodpustil poznámku, že měli jet raději do Brna. Jenže to by museli tříhodinovou cestu z Prahy platit sami a to se pro změnu nechtělo Tině. Už takhle měla napnutý rozpočet.

*******