„Ok, mám příliš velkou kocovinu na to, abych měl teď jakýkoli rozhovor na dané téma,“ zaúpěl Jerry a promnul si oči.

„Taky mám pocit, že mi praskne hlava. Shit! Navíc mám zrovna dneska ráno důležitou přednášku, kterou nejen že nemůžu prošvihnout, ale musím se na ní aktivně zapojovat. Sakra,“ ozval se Jakub po jeho levici s obličejem stále zabořeným do polštáře.

„Tak to by sis měl pospíšit,“ drbnul do něho Jerry a Jakub se přetočil líně na záda.

„Vyhazuješ mě snad? Vlastně, nejsem náhodou doma a ty na návštěvě?“

„Devět. Osm a půl, osm…“

„Už jdu, proboha,“ zabručel Jakub se zavřenýma očima a ani se nepohnul.

„Potřebuješ do koupelny?“ zeptal se Jerry, který se mezitím posadil a snažil se v té spoušti kolem postele najít svoje věci.

„To je v pohodě. Jdi první,“ ozval se vedle něho Jakubův chraplavý hlas.

„Jak si přeješ,“ pronesl Jerry spíš pro sebe a za méně než patnáct minut už stál u dveří a kontroloval, zda má všechno. Peněženka. Telefon. Karta na metro. Batoh. Znovu přejel místnost pohledem. Zdálo se, že na nic nezapomněl, a i kdyby… jeho pohled stanul na Jakubově ospalé tváři. Ten se už také pomalu soukal z rozvrtané postele. Krátké kaštanové vlasy měl z jedné strany přeležené a vypadal, jako by ještě napůl klimbal.

„Tak… čau,“ mávl Jerry pravačkou, ale žádné výrazné reakce se mu nedostalo. Jakmile se za ním zavřely dveře, Jakub sebou plácnul zády na postel. Tím zhoupnutím se ovšem ozval žaludek a urychleně vystartoval do koupelny. Už nikdy nebudu takhle pít, opakoval si poté v duchu s hlavou zabořenou v záchodové míse.

 

Jerry seděl na lavičce s výhledem na řeku Hudson. V ruce svíral telefon a projížděl seznam kontaktů. Ukazovák se zastavil až na Jakubově jméně. Co se to včera přihodilo? V mysli se snažil přehrát události předchozího večera. Jak vůbec došli k tomu, k čemu došli? Narazili na sebe ve studentském klubu, kam se šel Jerry odreagovat po pár hodně náročných dnech. Vlastně to byl Jakub, kdo mu o téhle čtvrteční akci na Upper West Side řekl. Počítal s tím, že si dá pár drinků, zatancuje si a ještě před půlnocí si chytí taxík, který ho odveze domů. Samotného. Měl to být jeden z těch večerů, kdy si dovolil uvolnit se a dopřál si trochu zábavy s jasným, předem předvídatelným koncem. Nehledal flirt ani zábavu na jednu noc. Jenže se stal pravý opak. Proč to ale musel být zrovna Jakub? Jerry zvedl hlavu od telefonu a zadíval se na právě projíždějící trajekt. Bylo pod mrakem a po deštivém týdnu byla hladina řeky mírně zvýšená. Zhluboka se nadechl a s následujícím výdechem přivřel oči. Tohle definitivně podělal. Na co myslel? A ne, na alkohol to svádět nemůže. Nebo ano? Nebylo to poprvé, co se s někým opil. I když, svoje poprvé měl ironicky vždycky spojené s alkoholovým opojením. Jenže tohle byl Jakub. Jeho kamarád. Jerry svraštil čelo. Byli stále kamarádi? Z té nejistoty se mu sevřel žaludek. Jak mohl takhle blbě selhat a zneužít jeho důvěru? Protože to bylo přesně to, co udělal. Jen z toho pomyšlení začal panikařit. Zároveň mu jeho racionální já připomínalo, že čím déle bude tahle „věc“ viset nad nimi, tím hlouběji to poznamená jejich přátelství.

„Tak dost,“ procedil skrz zuby. Bylo na čase zjistit, jak moc to podělal. Poslal Jakubovi zprávu a čekal. Události předchozí noci nemohl změnit, ale mnohé se dalo ještě zachránit. Pokud si něčeho opravdu cenil, tak to byla podpora té hrstky lidí, kteří tvořili jeho úzký okruh známých, kterým důvěřoval. Jerry byl odjakživa velmi společenský. V dětském domově v Římě, kde vyrůstal, ho ostatní kluci považovali za přirozeného vůdce a i poté, co se přestěhoval do New Yorku, když mu bylo třináct, neměl problém najít si v nové škole kamarády. Jenže nikdo z nich neznal jeho celý (pravdivý) příběh. Ten ve skutečnosti neznal ani on, ani jeho bratr. Kolem jejich narození a prvních roků života byla stále opředena hustá síť tajemství, která se jim nejspíš nikdy nepodaří rozluštit. Na rozdíl od bratra ho to po všech těch letech ani příliš netrápilo. Víc než to ho totiž děsila představa z neznámého. Z toho, co by případné odhalení pravdy mohlo pro ně (a pro něho) znamenat. Mnohem jednodušší bylo smířit se s tím, že na některé otázky prostě nikdy nedostane odpovědi a život šel dál. Jenom Jakub a jeho mladší sestra Elena, které s Michaelem poznali během první návštěvy Prahy, znali střípky z jejich minulosti.

Jerryho přátelství s Jakubem kupodivu neohrozil ani turbulentní vztah jejich sourozenců, se kterým oba zpočátku zásadně nesouhlasili, ani skutečnost, že od jisté doby věděl, že Jakub ho vnímá trochu jiným způsobem než on jeho. Oba si toho byli vědomi a po celou dobu mezi nimi platilo nepsané pravidlo, že přátelství je přednější. Tak co to do něho proboha včera v noci vjelo? Byl to on, kdo udělal první krok. Ví to. Jakub by si to nikdy nedovolil.

Jerry se strnulým obličejem pohlédl na telefon, který zahlásil novou příchozí zprávu. Od Jakuba.

 

Jerry: Budeme předstírat, že si ze včerejška nic nepamatujeme?

Jakub: A pamatujeme?

Jerry: Sort of.

Jakub: Sort of?

Jerry: Já nahoře, ty dole.

Jakub: Nemusíme o tom mluvit.

Jerry: Pokud je to, co chceš?

Jakub: To, co já chci? To je jako co?

Jerry: Nevím.

Jakub: Když nevíš ty, jak já to mám vědět?

Jerry: Byls taktéž přítomen.

Jakub: Můžeme to probrat jindy? Jsem ve škole.

Jerry: Takže to chceš probírat.

Jakub: O čem přesně je tahle konverzace?

Jerry: Mám se vyjadřovat jasněji? Sorry, mateš mě.

Jakub: Takže jsi zmatený. To mi chceš říct.

Jerry: Nevkládej mi slova do pusy.

Jakub: Nevkládám tam nic. Pro tentokrát… Jen se snažím číst mezi řádky.

Jerry: Tak se o to už nesnaž. Nejde ti to. To čtení mezi řádky. To druhý samozřejmě bez výtek. Zapomeň na poslední tři věty.

Jakub: J., k věci. Please.

Jerry: Jsi naštvaný?

Jakub: Naštvaný? Proč, proboha?

Jerry: Nevím. Zníš naštvaně.

Jakub: Možná proto, že tahle konverzace nikam nevede?

Jerry: Stačí, když mi řekneš, jak moc jsem to včera zvoral.

Jakub: J., na tohle teď fakt nemám čas. Za pět minut mi začíná další hodina.

Jerry: Nikdo tě nezdržuje.

Jakub: ???

Jerry: Předpokládám tedy, že zítřek v šest pořád platí?

 

Zítřek v šest? Jerry nechápavě zakroutil hlavou. Vážně chtěl zajít s Jakubem na basket bez toho, aby si nejprve ujasnili situaci?

„Sakra,“ zasyčel a rukou si prohrábl světlé vlasy. Sahaly mu už na záda. Měl by ses zajít ostříhat, zadrnčel mu v hlavě Lorettin hlas. Jako by z něho dlouhé vlasy dělaly chuligána, nebo co. Na sestřinu přímo mateřskou péči si už dávno zvykl, ale i tak… V jednadvaceti bylo vážně trapné, když mu jeho o šest let starší sestra každý druhý měsíc připomínala věci, o které se dokázal sám postarat a do kterých jí vážně nic nebylo. Fakt by ho zajímalo, jak reagovala na to, co se sebou udělal Michael… I když, v případě jeho bratra – dvojčete ji už zřejmě šokuje máloco.

 

Včerejšek byla chyba, opakoval si v duchu. Chyba. Jerry znovu pohlédl na telefon. Nemusíme o tom mluvit, napsal Jakub. Vážně to tak myslel? Z jejich krátké konverzace bylo zjevné, že Jakub byl ten víc v pohodě. Včerejší noc pro něho byla nejspíš jen jakási splněná touha, o které byl přesvědčený, že k jejímu naplnění nikdy nedojde.

Nemusíme o tom mluvit. Jerry svraštil čelo. Co když to pro Jakuba opravdu nic neznamenalo a chtěl na to zapomenout stejně rychle jako on? Prostě nad tím mávnou rukou, případně se tomu zasmějí a do týdne na to zcela zapomenou?

Jerry si nemohl pomoct a neustále se vracel k jejich poslední konverzaci. Prohlížel si jejich společné fotky, což nikdy předtím nedělal, a snažil se vybavit si, co bylo tím impulzem, že se zachoval, tak jak se zachoval. Ten okamžik, kdy ztratil hlavu. V klubu plném lidí bylo neskutečné dusno, vypil dva, možná tři drinky? Po většinu času se vybavoval v hloučku stejně starých studentů. Probírali kde co, od plánů na víkend po nejnovější nařízení starosty města, které (jak tomu už bývalo zvykem) vyvolávalo vášnivé reakce na všech frontách. Jakub přicházel a odcházel. Pokaždé spolu prohodili pár slov. V jednu chvíli někdo převrhl lahev s pivem přímo na položené bundy (naštěstí ty jejich byly jinde) a nastala záchranná akce, která se zvrhla v krátkodobý chaos. Pak zase tančili, pili a tančili. Bavil se. Možná dokonce víc než obvykle. Co ho ale vedlo k… Zatřásl hlavou. Tohle analyzování k ničemu nevedlo.

Kolem páté odpolední to Jerry nevydržel. Nemělo smysl dál posedávat v kanceláři, když jeho myšlenky sklouzávaly jinam. Napadlo ho jít si na chvíli zaběhat kolem řeky. Od budovy, kde se nacházely kanceláře LaFayovy organizace, to ostatně měl jen pár bloků a vzhledem k tomu, že tam poslední měsíce trávil stále více a více času, měl tam i věci na převlečení.

Jerry vstal z lavičky, na které seděl už dobrou půlhodinu, a znovu se rozeběhl. Při běhu si dokázal nejlépe pročistit hlavu. Znovu si pokládal ty samé otázky, znovu si na ně v duchu odpovídal. Nadával si do pitomců. Považoval se za zrádce. Jenže při tom všem sebelitování a sebetrýznění mu najednou došla další skutečnost, na kterou předtím vůbec nepomyslel: Strávil noc s nejlepším kamarádem a jediné, co řešil, bylo, jak a jestli to poznamenalo jejich přátelství! Hm… Zajímavý zjištění, pomyslel si a nakrabatil čelo.

Ve vzpomínkách na předchozí noc okamžitě přeskočil z klubu do Jakubova pokoje. Zastavil se, opřel se rukama o kovové zábradlí a zadíval se na široké koryto řeky a protější New Jersey. Byla to náhoda, že se vydal zrovna kolem Hudsonu nahoru k Upper West Side?

 

Jakub zrovna seděl před počítačem a snažil se soustředit na daný úkol, když někdo zaklepal na dveře jeho studentského pokoje. Nikoho nečekal a na vteřinu si pohrával s myšlenkou, že bude předstírat, že tam není. Neměl na nikoho náladu a hlavně potřeboval pohnout s projektem, který musel odevzdat příští pondělí. Po chvilce váhání vstal, popošel ke dveřím a podíval se do kukátka. Pokud to byl nějaký soused, nebo Gavin z dvacet trojky, aby s ním šel hrát další kolo počítačové hry, byl rozhodnutý neotevřít. Jenže se přepočítal. Na chodbě přešlapoval Jerry. Jakub na sucho polkl. Jerry. Byl to Jerry. Nádech a výdech. Než si srovnal myšlenky v hlavě, jeho pravačka zmáčkla kliku, a než se znovu nadechl, stáli proti sobě tváří v tvář.

„Hi,“ vydechl. Na víc se nezmohl a rozhodně nebyl připravený na to, co následovalo.

Místo pozdravu ho Jerry popadl na hrudi za mikinu, přistoupil k němu a začal ho líbat.

„Neruším?“ zeptal se poté, když za nimi zabouchl dveře. Jako by na tom sešlo.

„Ne. Vůbec,“ prohodil Jakub. Postrčil Jerryho k posteli a jedním tahem si přetáhl přes hlavu mikinu a tričko pod ní.