„Pane?“

Kamil procitne. Uvědomí si, že si v taxíku zdřímnul a dlaní si přejede po unaveném obličeji.

„Jo, už už,“ zamumlá a spěšně vytahuje z peněženky kreditku.

„Je to správně, že?“ ptá se taxikář.

„Správně,“ vzdychne Kamil. Bohužel, chce se mu dodat při pohledu na vchod do panelákového domu. Krátce pohlédne na mobil. Má nepřečtenou zprávu od Ally. Slíbil jí, že jí zavolá hned, jak dorazí do Prahy. Udělá to ale, až bude nahoře. Po necelých dvou dnech cestování netouží po ničem jiném než po posteli. To, že v bytě nemá žádné povlečení, ho nijak netrápí. Na matraci položí ručník, nebo dvě trika. Nějak si poradí. Mávne rukou na taxikáře, že není třeba, aby mu pomáhal s kufrem, a pomalým krokem se vydá po úzkém chodníku ke vchodu.

Kamil na moment zakloní hlavu a zadívá se na fasádu panelového domu. Když odtud před více než rokem odjížděl, byl přesvědčený, že už sem nikdy víc nevstoupí. Proč jen se nechal ukecat realitkou, aby počkal s prodejem? Pravda. Nejspíš by pak dneska musel spát v hotelu. Ve skutečnosti to měl udělat. Mohl si zarezervovat pokoj přímo na letišti a nemusel se drkotat v taxíku přes půlku Prahy. Už to je důkazem, že není ve své kůži. Od telefonátu s mámou má všechno jako v mlze. Ani si pořádně nepamatuje, co všechno nabalil do kufru. Tak jako tak netušil, co všechno bude v nejbližších dnech potřebovat. Na tři týdny toho možná táhne až moc.

Kamil vyjede do desátého patra. Než se trefí klíčem do zámku, světlo na chodbě zhasne. Několikrát máchne rukou do prostoru.

„To si dělají srandu,“ zasyčí do tmy. Konečně, když se mu podaří poslepu odemknout, světlo se znovu rozsvítí. S hlubokým nádechem vstoupí do úzké chodby panelákového bytu a zbystří. Něco je špatně. Nebo se mu to jenom zdá? Cítí snad jídlo? Místo ztuchlého vzduchu nevětrané místnosti mu nozdrami prolétne jakási sladká vůně. Parfém? Hm, divný, pomyslí si. Vzpomene si na prohlídky, které probíhaly v jeho bytě v uplynulých dnech. Šimon Vokáč, dojde mu a najednou mu i ta nasládlá vůně dává smysl. Nejspíš tu někde nechal osvěžovač vzduchu. Diggyin brácha, zdá se, nebude úplně marný a zřejmě ví, jak prodat takový byt. Nebo v to Kamil alespoň doufá.

To už ale jeho pohled stane na žlutém proužku světla, který vykukuje zpod dveří ložnice. Kamil zakroutí hlavou. Zdá se, že Šimon zapomněl po předváděčce zhasnout. Pochvala tak byla předčasná. Z jeho tučné provize by mu měl strhnout částku za elektriku, ušklíbne se pro sebe. Při vidině blízké postele, která ho za těmi dveřmi čeká, nelení, zmáčkne kliku a…

„Co to? Tino!?“

To první, co mu prolétne hlavou, je, že zřejmě jen za chůze sní. Třeba je ještě pořád na zadním sedadle taxi. Problém? Proč by snil zrovna o Tině? Ani po dlouhé, náročné cestě tohle nedává smysl. Což je zároveň důkazem toho, že nesní. WTF?

„Ehm… Viděl jsem zpod dveří světlo a myslel si, že ho jen někdo zapomněl zhasnout. Promiň! Nevěděl jsem… Co tady vlastně děláš?“ vykoktá ze sebe Kamil. Málem se jí začne omlouvat, že nezaklepal, naštěstí ho ale včas zarazí Tinina otázka: „Nejsi v Austrálii?

„Zjevně ne,“ ušklíbne se a nepřestává ji probodávat pohledem. „Sorry, nečekal jsem tě tady. Popravdě jsem tu nečekal nikoho,“ máchne rukou do strany. Palec a ukazovák si poté krátce přidrží u kořene nosu. Tina před ním zkoprněle stojí, ani nedutá. Tohle je totální absurdita, říká si Kamil.  Neví, jak se zachovat. Co by měl udělat. Co… „Potřebuju sprchu. Jsem po cestě grogy. Potřebuju si dát pořádnou studenou sprchu, abych se trochu vzpamatoval.“ Promne si oči a dlaní si přejede po obličeji. Tina zvedne ruku a mávne ke dveřím do koupelny. „Je tam volno.“

Výborně. To jsem potřeboval vědět, neodpustí si Kamil v duchu ironickou poznámku. „Nikam nechoď,“ nakáže Tině, než zmizí v chodbě. Tam hrábne do kufru, který zanechal na zemi u dveří do kuchyně, vyndá z něj pár věcí a odebere se do koupelny. Jen co je uvnitř, otočí klíčem. Ani neví, proč se zamkl. Udělal to automaticky a vlastně nad tím nechce přemýšlet. Vysouká se z džínů a nechá je stejně jako košili ležet na zemi. Hrábne po stříbrné páčce a pustí sprchu. Studenou. Potřebuje se probrat. Opře se rukama o modré obložení a nechá proud vody stékat na unavený obličej. Po chvíli se otočí. V rohové poličce spatří dvě menší lahvičky. Popadne jednu do ruky, otevře ji a přivoní si. Sprchový gel a šampon s kondicionérem s vůní lesních jahod. „Super,“ zamumlá.

Než vyjde ven z koupelny, zhluboka se nadechne. Tři, dva, jedna… Dveře do protějšího pokoje jsou pootevřené. Zaváhá. Co jí vůbec řekne? Nijak to nepromyslel. Tina vykoukne z kuchyně. Znovu ho její přítomnost vyvede z míry. V hlavě má absolutně prázdno a asi by na ni neměl tak civět.

„Zapomněl jsem si vzít šampon, tak jsem použil,“ udělá krátkou pauzu, „tvůj.“ Poslední slovo téměř spolkne. Vážně to řekl?

„Jasně. V pohodě. Půjč si cokoli, co potřebuješ. Jako doma,“ prohlásí Tina a ani nemrkne.

„Oh, dík,“ vydechne Kamil. Jako doma. Díky! chce se mu dodat. A co že tady děláš? ptá se, ale z jeho pootevřené pusy nevychází ani hláska.

Tina v tu chvíli udělá krok vzad, a než Kamil stačí mrknout, její zadek je vměstnán uprostřed jeho otevřeného kufru. Mrk. Mrk, mrk.

„Jen voda,“ pípne a Kamil si teprve teď všimne, že obsah skleničky, kterou Tina drží v ruce, se rovnoměrně vylil na její tričko a jeho věci v kufru. Mrk. Mrk, mrk.

Kamil si promne oči. Je v totálním útlumu.

„Chtěl jsem si převlíct košili. Zapomněl jsem si vzít do koupelny čistý triko.“ Ukáže k rozvrtanému obsahu kufru. Tina se podívá pod sebe. Zašmátrá rukou a vytáhne bílé tričko a zamává s ním. „Tohle?“

„Může být,“ kývne Kamil, načež mu ho Tina hodí. Teprve poté se vyhrabe z jeho kufru.

„Když dovolíš, jdu do svého pokoje,“ řekne ve vší vážnosti a také tak udělá.

Kamil se ještě chvíli bez hnutí dívá na zavřené dveře ložnice, za kterými zmizela Tina. Tina. Ještě jednou: T-I-N-A. Srovnává si zmatečné myšlenky. Snaží se v událostech posledních minut najít nějakou logiku. Řád. Čtrnáctihodinový časový posun mu v tom vůbec nepomáhá. Jako vůbec.

Než se stačí rozhodnout, co by měl být jeho další krok, dveře pokoje se prudce otevřou.

„Promiň, byla to emergency. Potřebovala jsem místo a nenapadlo mě nic lepšího než přespat tady. Mělo to být na noc, maximálně dvě. Nakonec jsem tu zůstala pár dní. Dobře, týdnů, ale fakt si hledám nový místo. Přísahám,“ vychrlí na něho Tina.

„Oh. Stalo se něco?“ svraští čelo. Na tuhle možnost nepomyslel.

„Nic se nestalo,“ odpoví mu, čímž ho ještě víc zmate.

„A ta emergency?“

„Nechci o tom mluvit. Už je to stejně pasé,“ zakroutí hlavou.

„Ok.“ Kamil si ji změří pohledem. Zhluboka se nadechne, aby okysličil svůj zatemnělý mozek. „Tak aby bylo jasno, nelíbí se mi, že jsi mi lhala. Nelíbí se mi, že ses sem nastěhovala bez toho, aby ses mě zeptala…“

„Hned zítra se odstěhuju. Nebudu ti tu překážet,“ ujistí ho Tina kvapně. 

„Nech mě domluvit, prosím.“ Tina naznačí zamčení pusy. Vážně? Hluboký nádech. „Ano, zlobím se na tebe. Teď ale nemám sílu nic řešit. Potřebuju se vyspat z cesty a toho hroznýho jet lagu. Je tu jeden pokoj navíc. Dám si věci tam a vyspím se na matraci. Promluvíme si o tom zítra, ok?“

„Ok,“ přikývne Tina. Aniž by se na ni podíval, se sklopeným zrakem se vrátí ke svému kufru. S novým nádechem ho zavře a přenese do vedlejšího pokoje. Neuteče ani pět minut a ozve se zaklepání.

„Co ještě?“ zavrčí.

To už ale dovnitř nakukuje Tinina hlava. „Mám tu dva polštáře navíc, jestli chceš?“

Kamil beze slova ukáže na matraci na podlaze a Tina je tam jeden po druhém hodí. „Pardon,“ špitne nato a zase vycouvá do chodby. Kamil se poté napřímí. Chtěl si vyndat pár věcí z kufru, ale vzdává to. Dneska se už na nic jiného nezmůže. Zadívá se na dva polštáře na matraci a zakroutí hlavou. Co komu udělal, že si zasloužil zrovna tohle?

VALČÍK

Kamil ještě celý malátný, opilý jet lagem, se došourá do kuchyně. Pokud mu zakrátko neexploduje hlava, tak to bude zázrak. Až půjde do obchoďáku, musí se stavit v lékárně pro aspirin a možná bude potřebovat i něco na spaní, protože minulou noc ho provázely dost šílené sny. V jednom se mu zdálo, jak vešel do koupelny a záhy zjistil, že tam není sám. Všude byla pára a přes poloprůsvitný závěs sledoval růžový obrys ženského těla. Ally? Zatřásl hlavou. To už ale jeho pohled sjel na dvě nahé půlky, které se zlehka otřely o mokrý závěs. V puse mu vyschlo a jeho oči se pomalu zvedaly až k tmavě červeným kadeřím…

Byl to jen sen. Jen sen, opakuje si Kamil v duchu. Nepřítomně otevře ledničku a zadívá se na sendvič, který trůní na malém talířku. Tak ne. Přítomnost Tiny se mu rozhodně nezdála. Fantazma nepřipravují snídaně. Prudce zamrká a zaostří zrak, aby si přečetl vzkaz na malém růžovém papírku: Kdybys měl hlad. T.

Kdybys. Měl. Hlad. Té. Tečka. Kamil zabouchne dveře ledničky a promne si oči. Popojde ke dřezu a do sklenice si natočí vodu, kterou vypije na ex. Té. Tečka. Vrátí se do lednice, popadne sendvič a položí ho na stůl. Sedne si na židli a chvíli na něj bez hnutí civí, jako by to byl nějaký podezřelý předmět. Bomba, která v případě nesprávného uchopení vybuchne. Natáhne ruku a opatrně z něj sundá papírek se vzkazem, zmuchlá ho do kuličky a tu poté hodí do dřezu. Následuje další dvouminutové civění na objekt na stole.

„Do háje,“ vydechne Kamil. Hrábne po svačině, kterou pro něho Tina připravila, a zakousne se do ní. Není to špatný, pomyslí si. Předpokládal snad, že ho chce jeho vykutálená nájemnice otrávit? Ok. Ještě jedno sousto, druhý. Víc mu jeho sevřený žaludek nedovolí. Napůl snědený sendvič tak vrátí do ledničky. V jedné ze zásuvek najde nalepovací bloček, utrhne horní lístek a napíše na něj: DÍK. Na to opětovně zívne.

 

„Ally!“ Kamil se praští dlaní do čela. Zapomněl jí zavolat. Hrábne po telefonu. „Sakra,“ zasyčí. Očividně se z pár minut spánku staly čtyři hodiny.

Kamil: Sleeping nonstop. Jet lag is a real shit. Sorry, baby. Already miss you.

O nálezu v bytě ani čárku. Ally o Tině neví a nemusí vědět. V tom má Kamil jasno. Tuhle situaci nepotřebuje komplikovat víc, než už je. Posadí se na matraci a snaží se vzpomenout si, co že mu to včera Tina říkala. Snaží se v hlavě přehrát to bizarní setkání. Je to ale spíš směs pocitů, které se mu vybavují:

Zmatek. Jak ji vůbec napadlo, že je v pořádku nakvartýrovat se někomu do prázdného bytu?

Vztek. Že po tak dlouhé cestě musel vůbec řešit její přítomnost.

Zklamání. Věřil jí a takhle se mu odvděčila. Zrovna od ní by něco takového nečekal.

Panika. Ta ho zachvátila vzápětí, když si uvědomil, že se Tina za pár hodin, možná dřív, zase vrátí. Bude s ní mluvit. Bude dýchat stejný vzduch ve stejném uzavřeném prostoru.

Znovu pohlédne na mobil. Má tam další nepřečtené zprávy. Dvě od mámy. Jedna od táty. A jedna od Šimona Vokáče. Všem odepíše, až se trochu probere.

Tak ne. „Hej, jo, už jsem vzhůru,“ odpoví do telefonu a volnou rukou si prohrábne neučesané vlasy. Dalo se čekat, že se po něm budou shánět. „Dneska? Jsem totál grogy. Vím. Vím. Vím…“ Kolikrát to má mámě ještě zopakovat? Trpělivost. Kamilovi je jasné, že na něho čekají jako na záchranu shůry. Tátova absence ve firmě je o to markantnější, že o něj pečuje právě máma. Ve firmě tak tím pádem chybí ne jeden, ale hned dva klíčoví hráči, a v malém rodinném podniku je to něco, co by mohlo mít negativní následky. Proto tu také je. Proto po prvním telefonátu všeho zanechal, zabookoval si letenky do Prahy, narychlo se sbalil, za pochodu vyřídil to nejnutnější v práci, slíbil Ally… no prostě z toho nechtěl dělat větší drama, než to bylo, a teď tu sedí s telefonem u ucha a napůl vnímá, co mu máma říká. „Zítra ráno. Slibuju. Nech mě se z toho vyspat a zítra v deset jsem tam. Ok, v devět.“

PASO DOBLE

„Do háje!“ Kamil prudce zvedne hlavu. Zdá se, že si zase zdříml. Docela by ho zajímalo, kdy se konečně zbaví toho hrozného bolehlavu. Už to jsou čtyři, pět dní, co je v Praze? Ani to si pořádně nepamatuje. Podle náhlého bouchnutí dveří se zdá, že je Tina zpátky. Od posledního setkání při příjezdu se jí úspěšně vyhýbal. Její přítomnost tam mu připomínalo jen umyté nádobí, které nechával před ochodem do práce ve dřezu s úmyslem, že ho večer uklidí. Ne aby to dělala za něj. Raději jí tam nechal lístek, ať se neobtěžuje. V supermarketu pak nakoupil dostatečné množství potravin. Nechtěl, aby si myslela, že se o něj snad musí starat. Něco takového neměl absolutně za potřebí, to za á, a za bé, ještě aby jí snad děkoval za to, že s ní nedobrovolně sdílí JEHO byt!

Kamil se zhluboka nadechne. Další setkání s Tinou je nevyhnutelné. Už jen proto, že mu pěkně kručí v břiše a ona zrovna teď musí okupovat JEHO kuchyni.

„Promiň, nevěděla jsem, že tu jsi,“ řekne Tina, jakmile ho spatří mezi dveřmi. Ehm, a kde by jinde byl? Zatřese hlavou.

„Taky si teprve zvykám na skutečnost, že tu nejsem sám,“ utrousí Kamil na půl pusy a natáhne si šedé tričko, které drží po celou dobu v ruce. Proč si ho vlastně neoblékl už v pokoji?

„Budu ti platit nájem,“ navrhne Tina zničehonic, čímž ho nanovo vyvede z míry. „Třeba pět set na měsíc. Dobrá, šest. Sedm?“

„Průměrný nájem se v týhle oblasti pohybuje nad patnáct tisíc,“ odpoví Kamil monotónně a založí si ruce na prsou. Vážně si myslí, že ji tu chce za nájemnici? Jako vážně?

„No, to možná jo, ale ty tu teď taky bydlíš, ne? Nebylo by fér, abych…“

„Abys co?“ Jak ji mohlo napadnout, že je v pozici vyjednávání? Může být ráda, že ji ještě nevyhodil.

„Hned zítra se odstěhuju,“ špitne Tina, jako by četla jeho myšlenky. Se sklopenou hlavou vstane od stolu. Když chce projít kolem Kamila, zachytí ji za loket. „Měsíc. Máš měsíc, ani o den víc,“ zasyčí jí do ucha. Ani o den víc.

 

Kamil otevře notebook a projíždí pracovní e-maily. Tak, se kterými má začít. S těmi australskými, nebo z firmy rodičů? Má si hodit korunou? Otevře první a snaží se soustředit na jeho řádky. Tak tenhle je jednoduchý, usměje se pro sebe. Napíše krátkou odpověď a klikne Odeslat. Další. Jeho pohled sjede na zeď, za kterou spí Tina. Nebo alespoň předpokládá, že už spí. Z koupelny vyšla před více než hodinou a v bytě je hrobové ticho.

„Zpátky k e-mailům,“ připomene si. Nemůže si dovolit, aby mu nějaká zrzavá tanečnice lomítko narušitelka dobrého spánku bránila v soustředění se a…  

Tina: Máma má novýho přítele, který se k nám skoro nastěhoval. Ve skutečnosti je fajn, jen… Prostě jsem si chtěla vyzkoušet, jaký to je, bydlet sama. Byl to vážně blbej nápad. Promiň. Měla jsem se tě zeptat.

Tina: Jak moc jsem to zvorala na škále od 1 do 10?

Kamil: 6

„Sakra,“ zasyčí poté, co bez rozmyslu zmáčkl tlačítko na mobilu. Proč jí sakra odpovídá?

Tina: Nějaká doporučení k nápravě?

Vážně? Nop. Tuhle hru s ní nehraje. Kamil vyhledá v kontaktech Allyino jméno.

Kamil: Miss you.

Kamil hypnotizuje telefon, ale zdá se, že Ally není na příjmu. Jak moc teď potřebuje slyšet její hlas. Jak moc mu chybí její blízkost, její… Vztah na dálku je na nic, kroutí hlavou. Věděl to před rokem a nyní se mu to jen potvrzuje.

SALSA

Sedm dvacet tři. Kamil nervózně přešlapuje v pokoji. Co Tina v té koupelně proboha dělá? Ok. Dneska fakt nemá na tohle čas. Než vyjde z pokoje, sundá ze sebe triko a kalhoty. Vyjde na chodbu jen ve spodkách a zaklepe na dveře koupelny. Po jejich konverzaci o chybějících kouscích oblečení už nelze klesnout hlouběji, míní.

„Sorry, můžu?“

„Jasně,“ řekne Tina. Stojí u umyvadla s kartáčkem v puse a při pohledu na polonahého Kamila ani nemrkne.

„Sorry, ale trvá ti to moc dlouho a já potřebuju být za hodinu v centru. Jsme dospělí, že jo?“ Tina přikývne. Kamil nato zaleze do sprchy a zatáhne za sebou závěs. Hluboký výdech. Nato mu levý koutek cukne do strany. Proč ji trochu nepotrápit. Sundá spodky, vystrčí ruku ven a pověsí je na háček na zdi.

„Hezký boxerky,“ uslyší vzápětí Tinin hlas. „Kdo je tvůj nejoblíbenější hrdina?“

„Kdo myslíš?“ Kamil pustí sprchu a obličej nastaví proti proudu vlažné vody.

„Tipovala bych tě na Kapitána Ameriku.“

„Špatně.“

„Thor?“

„Samá voda.“

„Ant-Man?“

Vážně tu bude vyjmenovávat všechny komiksové postavy?

„Než to uhodneš, tak se dřív utopíš,“ odpoví. Zdá se, že Tina má v úmyslu pokračovat v téhle tipovací hře, a Kamil je zvědavý, s čím ještě přijde.

„Už to mám, Wolverine. Mám pravdu, že jo?! Ha, já to věděla.“

„Vážně? Netipovala jsi nejdřív Kapitána Ameriku?“

„To jsem tě jen tak zkoušela.“

„Jo, jasně…“

Kamil zatřese mokrou hlavou. Vážně tu vedou konverzaci přes sprchový závěs? Je nahý a Tinu má doslova na dosah. Už jen ta představa stačí, aby jeho tělo adekvátně zareagovalo. Sakra. Sakra, sakra, sakra.

„Tak večer!“

„Tak večer,“ zamručí Kamil. Zády se opře o modré obložení sprchového koutu. Jak dlouho může takhle existovat?

FOXTROT

„Jak je, bratře?“ ptá se Kamilova sestra po krátkém obejmutí, poté co dorazil do tátovy kanceláře.

„Jak myslíš?“

„Hele, nebudu ti lhát ani předstírat, že tě nepotřebují. Opak je pravdou. Vím, že to nechceš slyšet, ale loňský rok nebyl zrovna jeden z těch lepších. Obchody jdou, ale je to hlavně díky tátovu nasazení. To on je motorem tohohle podniku.“

„Co říkají doktoři?“

„Lázně, rehabilitace, klid na lůžku. Alespoň měsíc, dva. Jenže víš, jaký je táta. Musí být u všeho, neposedí. Pořád tahá těžký balíky. Máma má strach, že jakmile se vrátí zpátky, bude všechno zase při starém. Bohužel ani já teď moc nepomůžu. Jak vidíš, za pár týdnů se budu sotva valit,“ ukáže na rostoucí těhotenské břicho.

„To všechno je mi jasný, ale co to má co dělat se mnou?“

„Chceš radu od starší sestry?“

„Mám ji chtít?“

Ally: How's your day? Miss you

Diggy: Prý jsi zpátky? Proč se o tom dozvídám od bráchy?

Máma: Můžeš se stavit v OBI? Potřebuju přivézt nějaký materiál. Říkala jsem si, že když tu jsi, mohl by ses o víkendu podívat na boiler vedle garáže.

Diggy: Jak dlouho tu budeš? Musíme stihnout alespoň jeden drink. Jsem zvědavá na historky od protinožců. Přiletěla s tebou Ally? Doufám, že mě představíš.

Diggy: Ok. Nemusíš nás představovat. Opovaž se ale odletět bez toho, abychom dali pokec.

Ségra: Psala ti máma o boileru? Už měsíc jim nějak blbne. Můžeš se na to o víkendu podívat?

Táta: Říkala ti Myslíková o těch nových partnerských smlouvách?

Ally: Everything all right?

Kamil nechá zprávy bez odpovědí. Zastrčí telefon do zadní kapsy a zadívá se na město za okny smíchovské kanceláře. Od svého australského pracovního stolu má výhled přímo na jeden z městských přístavů. Před pěti měsíci si koupil auto a plánovali s Ally, že stráví vánoční svátky a konec roku s její rodinou v Melbourne. Žil prostě svůj sen. A teď, Kamil se zhluboka nadechne, teď mu to připadá jako nějaká vzdálená vzpomínka. Vážně tuhle vizi musí nadobro opustit?

 

„Všechno ok?“

Kamil odkryje tvář, kterou měl v dlaních a pravou ruku položí na stůl. Byl tak ponořený do svých myšlenek, že ji ani neslyšel přicházet. Zvedne ruku a ukáže na její zvlněné rozpuštěné kadeře, které jí sahají do půlky zad.

„Pěkný vlasy. Nikdy jsem tě neviděl bez těch tvých copů.“

„Díky. Jsem na ně tak zvyklá, že už je pro mě jejich zaplétání každodenní rutina. Někdo si ráno nandává čočky, já pletu copy,“ zazubí se Tina a vkročí do kuchyně.

„Jak to dneska šlo? Ráno jsi zmiňoval nějakou schůzku… Promiň, nechci vyzvídat, ale ještě jsi mi neřekl, co tu vlastně děláš. Proč jsi přiletěl tak narychlo, že jsi ani nedal předem vědět? Na kdy máš zpáteční letenku?“

„To je to, co tě ve skutečnosti zajímá, co?“ ušklíbne se Kamil. Samozřejmě. „Ne že bych ti dlužil nějaký vysvětlení, ale…“ V krátkosti ji obeznámí s důvodem svého náhlého návratu.

„To je mi líto,“ špitne Tina.

Líto. Jeho život je vzhůru nohama. Nepotřebuje lítost a už vůbec ne od ní, odfrkne si v duchu. „Naštěstí to není nic vážnýho,“ dodá proto. „Potřebuje jen víc odpočívat, ale s jeho nasazením ve firmě… Zkrátka, potřebují, abych jim trochu vypomohl.“

„Nezníš moc nadšeně.“

Vážně? Super postřeh. Kamil krátce přivře oči. Kdyby jen věděla, jak se cítí. Jak nenávidí rozhodnutí, které bude muset udělat. Jak… Není to Tinina vina, opakuje si v duchu. Není to ničí vina.

„Ještě jsem si nenatrénoval entuziastický obličej,“ řekne na to. „Přesně před tímhle jsem utíkal a celou dobu se obával, že to jednou nastane. Už od nástupu na vejšku jsem rodiče nesčetněkrát upozorňoval, že nemám v úmyslu převzít firmu, že to je jejich bejby, jejich sen, ne můj. Oni po celou dobu přikyvovali, že to chápou a rozumí mi a kdesi cosi, a vidíš? Stačil jeden telefonát a jsem tady. Zanechal jsem svůj rozběhnutý život v Austrálii a strávil celý den v tátově kanceláři.“

„Ale vrátíš se zpátky ke klokanům, ne?“

Kamil po Tině střelí pohledem. Než jí odpoví, napije se z plechovky piva. „Když jsem odlítal, byl jsem přesvědčený, že je to maximálně na tři týdny. Před třemi dny jsem poslal do práce mail, že si musím prodloužit neplacený volno, a dneska mi při cestě sem došlo, že už nikam nepoletím. Zůstávám.“ „Ale…“ Tina nakrabatí čelo. „Můžu pro tebe něco udělat?“

Kamil zakroutí hlavou. „Dobrou,“ řekne a odebere se do pokoje. Není nic, co pro něj může udělat. Ani ona. Ani nikdo jiný. Při večerním telefonátu s Ally zase předstírá, že situace není tak vážná. Stále jí ještě neřekl pravdu. Ally zatím žije v domnění, že se za ní vrátí. Že si Kamil pobyt v Praze jen o trochu prodloužil.

WALTZ

Kamil se snaží soustředit na psaní textu k nové kampani. Z obývacího pokoje k němu doléhají tóny písně Bruno Marse. Má Tině říct, aby to ztlumila? V tom hluku se fakt nedá pracovat. Kamil zaklapne počítač. Popadne hrozen s kuličkami bílého vína, který po celou dobu uždibuje, a vyjde na chodbu. Opřený pravým ramenem o futro pozoruje Tinu při scénickém tanci. Její pohyby jsou ladné, dlouhými pažemi vytváří elegantní linie a vůbec přitom vypadá jako křehká éterická víla. Hodně sexy éterická víla, opraví se v duchu a koutky mu cuknou do strany.

Co je to za prapodivnou hru osudu, že zrovna v okamžiku těžkých rozhodnutí mu znovu zkřížila cestu ta bláznivá holka, co si přeříkávala naučenou prezentaci o výhodách konzervovaného tuňáka v uličce supermarketu. Jak má v poklidu spát, myslet, aniž by si představoval její pomněnkové oči, ohnivé vlasy a sladký úsměv. Její štíhlé boky a prsa tak akorát do ruky. Jen při té představě se ošije.

Byla to pořádná sprcha, když mu Dom představil novou taneční partnerku. Tinu.

„Další Domův zářez?“ okomentovala to tehdy Diggy.

„Možná překvapí,“ odpověděl jí. Nepřekvapila. A museli si na to vybrat zrovna sprchový kout v jeho bytě. Dodnes si myslí, že to byla od Doma jakási rivalská schválnost. Hra. Nejspíš vytušil, že se mu Tina také líbí, a tohle byl způsob, jak mu dát najevo, že ona je jeho. Jen jeho. Když pak stáli během finálového přenosu na chodbě studia, měl pocit, že v jejích očích zahlédl něco nového: zájem. Touhu. Spoustu otazníků. A to je všechno? zeptala se. Ne. Samozřejmě že nebylo. Chtěl ji popadnout do náruče a cítit její teplo. Její rty, její všechno. Jenže ho čekala cesta do Austrálie, a tak nic z toho neudělal. Nemohl nechat nikoho, ani Tinu ne, vzít mu jeho sen.

Letní zasnoubení s Ally byl spontánní nápad. Možná ho k tomu nakoply i ty posty, které Tina zveřejňovala na svém profilu během jazykového pobytu v Bournemouthu. Haštag Záhadnýklukzlodi. Záviděl mu. Svým způsobem. Tina si očividně léto v Anglii užívala, a jak se následně ukázalo, ten dotyčný byl nějaké youtuberské eso, nebo co. Zcela mimo Kamilovu ligu. Takže… Proč si vůbec myslel, že by měl u holky, jako je Tina, šanci? Patetický, říkal si. Ally byla vše, co potřeboval. Chtěl někoho milovat a Ally za to stála. Stojí za to, opraví se v duchu. Potřebuje jen vyřešit tuhle situaci a jen co to půjde, vrátí se zase k ní. Kdo říká, že by nemohli zkusit vztah na dálku? Třeba se situace v Praze vylepší natolik, že za pár měsíců odletí za ní. Přítomnost Tiny na tom nic nemění. Nebo ano?

Jakmile je zpátky v pokoji, Kamil popadne telefon a zavolá Ally. Když uslyší její hlas, spadne mu obrovský kámen ze srdce. Přesně tohle potřeboval.

„Miluju tě,“ vydechne do telefonu.

„Já vím,“ odpoví Ally. V jejím tónu hlasu je však cítit zvláštní smutek.

ČA-ČA

Tina ho nazvala starým. Tedy jeho filmový vkus. Asi by neměl na potkání vykládat, že z tanečních filmů miluje samé klasiky. Co je na tom vlastně špatného, že Billy Elliot patří mezi jeho top deset filmů?

Žít ve strachu je jako žít napůl. Tak zní jeho oblíbená fráze z filmu Tanec v srdci, na který ji donutil s ním koukat. Tedy donutil. Řekla si o to. A pak ji požádal o tanec na ten nejhorší song ever – Time After Time. Na co v tu chvíli myslel? Očividně nemyslel. Alespoň ne hlavou. Když vložila ruku do jeho dlaně, srdce mu začalo bít rychleji. Jejich kroky ploužily ve waltzovém rytmu, zatímco jeho srdce jelo podle tříčtvrtečního valčíku. Kolikrát si je takhle představoval. Kolikrát jí chtěl napsat, aby na něho počkala. Jenže ji nechtěl omezovat. Možná nechtěl vztahem na dálku omezovat sebe. Po odjezdu z Prahy byl zmatený, nevěděl, co cítí. Nevěděl, jak by se měl zachovat. Tak udělal to jediné, co mu v tu chvíli přišlo na mysl. Udržoval s Tinou přátelský kontakt online. Pravidelně jí posílal zprávy. Jen krátké, žádné slohy. Prostě takové to: Hej, jak to jde? Odpovídala mu stejným stylem. Zpočátku si psali každý den, pak obden, párkrát za týden. Chtěl vědět, co dělá, ale zároveň se nechtěl cítit jakkoli zavázán. Nedávalo mu to příliš smysl, a kdyby nebylo Ally, nejspíš by se v tom svém zmatku utápěl dodnes. Myslel, že na ni zapomněl. Že jeho srdce už zcela náleží jiné. Byl přesvědčený, že Ally je pro něho ta pravá. Při příjezdu do Prahy byl ochoten za jejich lásku bojovat. Tak co se za těch pár dní stalo? Kamil pootočí hlavu směrem k pokoji, který obývá Tina.

Tohle je blbej nápad. Ten nejhorší. Jenže jeho racionální uvažování má zřejmě ještě stále jet lag. Protože jinak by mu zajisté zabránilo v tom, co se chystá udělat.

Kamil nakoukne do Tinina pokoje. „Mám návrh. Taky se potřebuju nějak hýbat, abych nezakrněl. Co spolu zajít do klubu, zcela nezávazně, a dáme pár tréninků, než si najdeš stálýho partnera?“

„Fakt?“

„Jasně,“ krčí Kamil rameny, jako že žádný problém. Jako že se poslední půlhodinu nesnažil sám sebe přesvědčit, že se žene střemhlav do průšvihu.

„Kdy začneme?“ zeptá se Tina. Tak jednoduchý to bylo.

„Zítra zavolám známýmu a dám ti vědět.“

 

Zajistil jim trénink v elitním pražském klubu, kam před odletem do Austrálie chodil trénovat. Stačil jeden telefonát a bylo to. Což mu připomíná, že ještě dluží Diggy ten drink. Vzhledem k tomu, že ví, že z něho bude jeho ex tahat všechny detaily o životě v Austrálii, který je nyní (dočasně?) pasé, nemá absolutně žádnou náladu na nějaké posezení u skleničky s čímkoli. Ať si ho klidně nazve zbabělcem, ale takhle to prostě cítí.

„A pak že jsi z formy,“ vydechne Tina, když spolu dotančí další tanec.

„Nikdy jsem neřekl, že jsem z formy. Naopak. Jen co jsem se zabydlel u protinožců, našel jsem si taneční klub, kde jsem v posledních měsících pravidelně trénoval. Nijak jsem se tím netajil. Dával jsem nějaký fotky na sítě. Nevidělas je?“ Jen zakroutí hlavou. Neviděla je. Znamená to, že nekouká na jeho profil? Jak dlouho? Měsíce, rok? Nejlepší příležitost zmínit Ally.

Po cestě domů zakoupí malou pizzu a dvě plechovky piva. V obývacím pokoji se posadí na gauč, krabici s pizzou položí na konferenční stolek, a než se do ní pustí, ťuknou si plechovkami jako dva spolubydlící, kteří takhle běžně tráví večery. Mluví spolu o tanečních začátcích, o životě obecně, až Kamil úplně zapomene na telefonát do Austrálie. V přítomnosti Tiny je mu dobře. Víc než slova vnímá její gesta, její vůni. Její zvonivý smích. Znovu si připomene, proč mu tahle holka od prvního okamžiku tak učarovala. Při pohledu na její uvolněný obličej si uvědomí, že ho v Praze drží víc než jen výpomoc rodičům. Kdyby nebylo Tiny, nejspíš by to nějak zařídil a měl už dávno zpáteční letenky. Co si bude nalhávat. I přes všechnu tu zlobu a šok, který cítil při zjištění, že se mu nakvartýrovala bez dovolení do bytu, je svým způsobem rád, že tam je s ním. Může tohle být nějaká zvláštní kompenzace za zmaření jednoho velkého snu? Nová šance pro ně dva?

„Proboha,“ přejede si dlaní po obličeji. Doufá, že toho nebude jednou litovat!

Následující den se staví v supermarketu a zakoupí několik plechovek tuňáka. Ty potom vyskládá v lednici do pyramidy. Hra je rozehrána. Odteď záleží jenom na Tině, jak a zda ji s ním bude hrát.

POLKA

Máma: Co chceš v sobotu k obědu?

Kamil: Sorry, mám už něco domluvenýho.

Ségra: Budeš u našich celý víkend, nebo jen v sobotu?

„To si vážně myslí, že když jsem ve stejným časovým pásmu, že s nimi budu trávit dokonce i víkendy?“ uleví si Kamil. Pokud něco neudělá, tak se z téhle situace už vážně zblázní. Nejspíš je načase přinést nějaké oběti…

Kamil: Pořád chodíš o sobotách na Stromovku?

Diggy: Kdepak. Za ten rok, cos tu nebyl, se toho dost změnilo.

Kamil: Kdy dáme ten drink?

Diggy: Sorry, víkend mám nabitý k prasknutí.

Diggy: Točíme se skupinou nový video. Pak ti pošlu link.

Kamil:

Kamil projíždí nanovo seznam v telefonu.

Máma: Napadlo mě, že bychom mohli zajet společně k tetě Kateřině. Ráda tě po takové době uvidí.

Ségra: Máma mi psala, že pojedete k tetě Kateřině. Chci jí poslat nějaký věci. Můžeš se pro ně stavit v pátek po šesté? Klidně i v sobotu ráno. Nechci říkat tátovi. Jsou docela těžký a víš, že by se do toho hned hrnul.

„Tak řekni svýmu manželovi,“ procedí Kamil mezi zuby.

Vokáč: Jak to vypadá s prodejem bytu? Beru to tak, že se zatím odkládá?

Kamil: Na neurčito.

Kamil zůstane koukat na ta dvě slova. Na neurčito. Jeho pobyt v Praze je na neurčito. Za to, že zanechal svůj rozběhnutý život v Austrálii a obětuje vztah s Ally, chce ale něco na oplátku. A rozhodně odmítá jezdit o víkendech za tetičkou Kateřinou a poslouchat její neustálé stížnosti. Potřebuje nějak zaplnit víkendy, aby měl nejen neprůstřelnou výmluvu, ale zároveň aby se nějak zabavil.

„Co bys řekla na to, kdybych nás přihlásil na soutěž?“ zeptá se Kamil, když spolu s Tinou sedí v obýváku na gauči, oba s hlubokým talířem plným těstovin se sýrovou omáčkou a poslouchají přitom hudbu z Tinina mobilu. Očividně ji svojí otázkou překvapil, ale upřímně, neočekával nic než kladnou odpověď. Víkendy tak bude mít vyřešené!

 

Kamil: Můžeš ve čtvrtek? Potřebuju trenérku.

Diggy: Trenérku?

Kamil: Standard? Latina?

Diggy: A která je ta šťastná?

Kamil: Potřebuju trenérku na čtvrtek. Můžeš? Ano/Ne

Diggy: Už jen ze zvědavosti: ANO

RUMBA

Při pohledu na ty dvě v družném hovoru si Kamil najednou říká, že zvát Diggy na společný trénink možná nebyl ten úplně nejlepší nápad. Sotva Diggy spatřila Tinu, bylo mu okamžitě jasné, co si o tom všem myslí. Ten její poťouchlý úsměv mluvil za vše. Nikdo jiný ho neznal tak dobře jako Diggy. Neměl před ní žádná tajemství a to, že se zamiloval do Tiny, věděla ještě dřív, než si to on sám připustil.

„V prosinci letíme do Londýna, kde budeme točit vánoční choreografii. Klidně se k nám můžeš přidat,“ prohlásí Diggy směrem k Tině a zadívá se se škodolibostí na Kamila, který udělá kyselý obličej. Demonstrativně popadne Tinu za ruku a vede si ji zpět na parket.

„Hele, nepozval jsem tě sem, abys ji přetahovala do svýho tábora,“ oboří se přitom žertem na bývalou (taneční) partnerku. Rozhodně to byl blbý nápad, zvát ji na dnešní trénink.

„Tak to pardon. Vrátil ses nám od protinožců nějak vztahovačnej, nezdá se ti?“ zakření se Diggy.

„Rumbu?“ zvolá Tina.

Konečně zpátky k byznysu, oddychne si Kamil v duchu a následuje Tinu na parket.

„To bylo super. Gratuluju!“ Oba si po dotančení vyslouží od Diggy krátký potlesk. Bylo, uznává Kamil.

„Jen ty,“ Diggy ukáže na Tinu, „dej do toho na soutěži ještě víc vášně. Kamil ti ukázkově nahrává a ty půl tance uhýbáš očima bůhvíkam. To dřevěné obložení není zase tak úchvatný, abys ho musela furt zkoumat.“

„Proč to rovnou nesjet znovu?“ navrhne Tina a sálem se rozezní upravená verze písně Thinking Out Loud od Eda Sheerana. Kamil nemá nic proti.

Ok. Tak to si pěkně naběhl, zjišťuje vzápětí. Sotva se postaví do úvodní pózy a udělá první krok, najednou jako by se ocitli někde ve vzduchoprázdnu. Jen oni dva. Kamil má co dělat, aby neuhýbal před Tininým spalujícím pohledem. Tohle je tak nefér. Tak nefér, honí se mu hlavou. Tohle by měli zakázat, říká si, když se po dvojité otáčce jejich tváře téměř dotýkají. Se závěrečnou pózou se mu neskutečně uleví. A nebo také ne…

„Přesně o tomhle jsem mluvila!“ spráskne Diggy ruce. „A teď pokud dovolíte, otevřu támhle okno, udělalo se tu trochu dusno,“ dodá. Potvora. Co že ho vedlo k tomu, že jí navrhl, aby je trénovala?

Kamil se ani nepohne. Nemůže. Tina ho doslova a do písmene rozsekala. Sedne si přímo na parkety v místě, kde dotančili, a lokty položí na pokrčená kolena.

„Nemáš zač,“ zazubí se na něj Diggy. Nijak na její poznámku nereaguje. Sklopí hlavu mezi kolena a zhluboka oddychuje. Jedno jí musí nechat. To, co se stalo před pár minutami, je rozhodně něco, na co by se dokázal těšit každý den. Něco, co by mohlo zahojit jeho zlomené srdce. Cítí to ale Tina stejně? A pokud ano, co s tím udělá? Flirtování u ledničky je jedna věc, ale překročit tuhle tenkou hranici věc druhá. Když pak jde k lavičce, na které má svoje věci, mrkne levým okem na Diggy.

SAMBA

„V pohodě?“ zeptá se Kamil, když jedou s Tinou výtahem. Celou cestu ji po očku pozoruje. Měl dojem, že trénink šel nad očekávání hladce. Tak proč ten zakaboněný obličej? „Tino, nevím proč, ale tváříš se, jako bys na mě byla naštvaná. Chci jen vědět, co se děje.“

„Chtěl bys tancovat s Gitou?“ Spočine na něm pohledem. „Ano, nebo ne? Gita hledá novýho partnera.“ Kamil zkoprní. Gita? Proč na něj vyrukovala s Gitou? Ok, přišla na konci jejich tréninku, prohodil s ní pár slov, ale to bylo všechno.

„Gita se tě na mě ptala? Proto ta otázka?“ Dveře výtahu klapnou a Kamil je jedním šťouchnutím ruky otevře. Ze zadní kapsy džínů vyndá klíče od bytu a odemkne.

„Zapomeň na to,“ zakroutí Tina hlavou a následuje ho dovnitř. Kamil se po ní letmo ohlédne. Je to snad… Vážně Tina na Gitu žárlí? Koutky mu cuknou do stran. Sportovní tašky zanechají na chodbě a místo do svých pokojů zamíří oba do kuchyně. „Vlastně ne, chci to vědět. Tak jo, nebo ne? V teoretický rovině,“ trvá Tina na odpovědi. Kamil si před ni stoupne s rukama založenýma na prsou a s povytaženým obočím.

„Gita je skvělá tanečnice, jedna z nejlepších, ale to ty víš. Je to mistryně republiky. Každý by s ní chtěl tancovat. To ale neznamená, že tím dalším v řadě budu já.“ Proč by něco takovýho dělal, když už má tu nejlepší tanečnici, jakou si mohl přát?

 „Copak jsi neviděl, jak se k tobě hned měla? Pokud s ní chceš být, chci říct tančit, tak to prostě řekni. Nemusíš kolem toho chodit obloukem. Je to v pohodě. Naprosto,“ prohlásí Tina a dívá se mu přitom zpříma do očí.

„Myslel jsem, že jsme předchozí dvě hodiny strávili nácvikem na sobotní soutěž,“ řekne Kamil suše.

 „To jo. Bylo to super, to nepopírám. Nechci ale jen tak vyjet na soutěž, abych si pak zase na dlouho ani neškrtla. Přiznej to, kdybys měl možnost tančit s Gitou…“

„Proboha.“ Kamil si dlaní zakryje oči. „Tohle není o Gitě.“ Už nemá sebemenších pochyb. Udělá krok směrem k Tině. Nejspíš toho bude zítra litovat. Pohledem se vpije do modrých očí před sebou a rozehraje předehru, na jejímž konci ho čeká sladká odměna.

JIVE

„Tak povídej,“ řekne Diggy, jen co Kamil zasedne ke stolečku v kavárně, kde si dali sraz.

Kde začít…

„Je to v háji. Všechno je to v háji,“ odpoví.

„A kromě toho?“

„Co tím myslíš? Kromě toho?“

„Ve čtvrtek jsi nevypadal jako hromádka neštěstí, to za prvé a za druhé, pochopila jsem to správně, že Tina u tebe dokonce bydlí?“ Diggy povytáhne obočí.

„To. Je. Pravda.“

„Která část?“

„Obě.“

„Takže jste spolu.“

„Je to komplikovaný.“

„Ally je v Austrálii. Ty ses rozhodl zůstat v Praze. Žádnou komplikaci nevidím.“

„Proč jsi na její straně?“

„Myslíš to, že jako tvoje bývalka bych ji spíš měla nenávidět?“

„Tak nějak.“

„Z nějakýho zvláštního důvodu vy dva dáváte smysl. Neptej se mě proč, ale fandím vám. Jo, působila na mě zprvu jako povrchní fiflena, ale myslím, že ta holka má něco do sebe. A ty jsi z ní celej paf. Takže…“

„Nejsem z ní… Ok, máš zase pravdu.“

„Děkuji. Tohle od tebe vždycky ráda slyším. Hlavně to nepokaz,“ dodá Diggy a zachytí Kamilův pohled, který jako by říkal: v to doufám.

 

Dominik: Vida, vida. Nejlepší z nejlepších se vrátil.

Kamil: Gratuluji k víkendovému semifinále.

Dominik: Dík. Od bývalýho trenéra je to vždycky poklona.

Kamil: No problem.

Dominik: Kdy že zase odlítáš? Já jen, abychom stihli to přátelský pivo.

Kamil: Jsem trochu busy, sorry. Zkusím najít termín po Novém roce.

Dominik: Co Austrálie?

Kamil: Změna plánů.

Dominik: Tak proto jsi tak rychle zrecykloval taneční boty. Měl bys zkouknout taneční inzeráty, je tam docela zajímavej výběr.

Kamil: Díky za radu. Momentálně partnerku nehledám. Už jednu mám a za 2–3 týdny se potkáme v emkách.

Dominik: Tak to hodně štěstí. Budeš ho potřebovat.

„Idiot.“ Kamil nemá v úmyslu v téhle konverzaci pokračovat.

Ally: Dneska jsem zašla do toho nového marketu, který jsme spolu objevili v Downtownu. Koupila jsem lilky a kilo rajčat. Teď si ale říkám, že půl kila by mi bohatě stačilo. Nějak si pořád nemůžu zvyknout na skutečnost, že tu nejsi. Že moje výtvory budu jíst jenom já. Všechno ok?

Kamil: Miss you too.

Kamil odhodí telefon vedle sebe na matraci a dlaní přejede po povlečení. Tina odešla už před hodinou, pořád ale cítí její teplo. Její vůni. Její přítomnost. Jeho dny jsou nyní vyplněny prací ve firmě, večery s Tinou a víkendy na soutěžích. Jeho mysl je dostatečně zaměstnaná a nemusí se tak zaobírat zmatečnými myšlenkami a pocity zrady. Tedy až na momenty jako tenhle. To se mu vrací všechno jako bumerang. Kamil se zhluboka nadechne. Znovu popadne telefon.

Kamil: We need to talk.

 

„Všechno v pohodě?“

Když si jde do kuchyně pro něco k pití, uslyší Tinino zvolání. Se sklenicí vody se zastaví mezi dveřmi do obýváku.

„Promiň. Nevadilo by, kdybys dneska spala ve svým pokoji? Nějak mě bolí hlava a potřebuju připravit pár věcí do práce.“

„Jasně, v pohodě,“ odpoví Tina. Povzbudivě se na něho usměje. Krásná a chápavá, řekne si Kamil v duchu. Zrovna dneska se cítí jako ten největší podrazák. Po dlouhých hovorech s Ally padlo slovo rozchod, které nad nimi viselo už nějakou tu chvíli. Vzhledem k tomu, že vztah s Tinou už nebyl platonický, byl nejvyšší čas uklidit si před vlastním prahem. Mělo se mu ulevit, ale cítí se mizerně. Byla to Ally, s kým si představoval svoji budoucnost. I když je teď s Tinou, stejně to neskutečně bolelo, když si dávali definitivní sbohem. Kamil zatřese hlavou. Je to, co to je.

QUICKSTEP

Kamil zaparkuje auto na parkovišti před letištním terminálem. Má to jen tak tak. Letadlo s Ally už přistálo a nezbývá mu víc jak půl hodiny. Nádech a výdech. Vůbec netuší, co udělá. Požádal Ally, aby mu sbalila jeho věci a poslala je, s tím, že samozřejmě všechno uhradí. Svým způsobem chápe, že se rozhodla také přiletět. Tahle situace je prostě šílená, a když se před jeho náhlým odletem do Čech loučili, ani jeden z nich netušil, že je to nejspíš naposledy, kdy se vzájemně obejmuli. Kdy se políbili.

Kamil: Dneska přijdu až kolem osmý. Musím vyřídit nějaký formální záležitosti ve firmě.

Tina:

Poslední dny byly jako na houpačce. Rozchod s Ally, Tinin nápad na jazykový kurz v Londýně, který přišel jako blesk z čistého nebe. Raději proto přispěchal s nabídkou brigády v rodinné firmě, jen aby nikam nejezdila. Zarazilo ho, že na to vůbec pomyslela. Vážně by Tina odjela do Anglie ve chvíli, kdy se rozešel s Ally a začíná si nanovo budovat život v Praze? Je možné, že Tina jejich vztah nebere až tak vážně?

Ally: On my way out!

Jen co ji spatří přicházet, roztřesou se mu kolena a hrdlo se sevře. Pevně ji k sobě přivine a políbí na tvář. Pak na ústa. Takhle se to nemělo stát. Takhle to nemělo být. Allyiny oči se lesknou a Kamil najednou neví, co říct. Znovu ji obejme. I jemu se oči zalijí slzami.

 

Kamil nejprve zaveze Ally do hotelu a poté donese kufr se svými zbylými věcmi do panelákového bytu. Tina tam ještě není. Naštěstí. Vůbec totiž netuší, jak by jí tohle všechno vysvětlil. Ve skutečnosti doufá, že nebude muset nic vysvětlovat. Ally přiletěla na tři dny. Do bytu ji brát nemusí a Tině se vymluví na práci ve firmě. Už se jí zmínil o tom, že pojede na dva dny do rodného domu, protože boiler a teta Kateřina. Nemohl by se sám sobě podívat do očí, kdyby si s Ally všechno nevyříkali. Kdyby ji nechal tyhle dny samotnou a trávil čas s novou přítelkyní. Dluží jí to a dluží to i sám sobě. Následující tři dny tak budou takovou rozlučkou, po které půjdou oba každý po svém. Konečně bude moct začít od začátku, s čistým svědomím, aniž by někoho podváděl, byť jen teoreticky. Ani Tina, ani Ally si to nezaslouží.

EL TANGO DE ROXANNE

„Tino?“ Kamil překvapeně zvedne pohled a zalapá po dechu. Vzal Ally do oblíbené kavárny v obchodním domě a ani ve snu ho nenapadlo, že by se tu mohli potkat s jeho spolubydlící.

„Kamile?“

„Ehm, tohle je…“ ukáže Kamil na svoji společnici. „This is Ally,“ přejde plynule do angličtiny. „She’s… She is…“ Tohle je naprosto zlý sen.

„I’m his fiancé!“ odpoví Ally a Kamil má pocit, že ho zasáhl blesk. Najednou přestává vnímat okolí. Znovu zalapá po dechu. Tohle je horší než zlý sen.

„Fiancé? To jako snoubenka?“

„Tina is…“ Kamil naprázdno polkne. Sakra. Jak má teď Tinu představit?

„I’m his new dance partner,“ dořekne místo něho Tina.

„Oh, It’s you on the picture,“ zvolá Ally.

„Yeah, that’s me,“ přitaká Tina a pohledem se vpije do Kamilova. „Sorry, I’m a bit busy.“

Než se Kamil vzpamatuje, je pryč. Co se to, sakra, stalo?

„To byla…“ ukáže tím směrem. Nedořekne. „Ehm, promiň. Musím…“

Nechá tam Ally sedět a bez vysvětlení se vydá za Tinou. Po pár krocích ji spatří a doběhne ji.

 

„Tino, počkej. Nech mě to vysvětlit. Prosím,“ naléhá Kamil. Neví jak, ale tohle musí okamžitě urovnat.

„Vysvětlit? Nevím, co chceš vysvětlovat, ale když na tom trváš, můžeš třeba začít tím, kdo je Ally a co tady dělá?“ V jejích očích je zloba.

„Sorry, já… Nevěděl jsem, že Ally přiletí. Napsala mi to včera, když už byla dávno na cestě a...“

„Jsi zasnoubený,“ vyštěkne Tina. „Kdy jsi mi plánoval sdělit tenhle malý detail?“

„Promiň. Já…“ V krku má vyprahnuto. Tohle se nedá vysvětlit během pár vteřin. A je mu jasné, že nemá ani o setinu navíc.

„Víš co? Vlastě to nechci slyšet. Jsi stejný jako Dom! Jdi k čertu!“ zasyčí Tina.

„Tino!“ Chce ji zastavit, ale najednou ani on sám neví, co jí na to říct. Zapře se oběma rukama o kovové zábradlí a sleduje Tinu, jak sjíždí dolů do přízemí. Jeho pohled ji provází, dokud nezmizí za prosklenými dveřmi.

„Sakra!“ Kamil si promne oči. Popadne telefon a v seznamu vyhledá její jméno. Dvakrát mu utne volání. Potřetí to už zvedne. „Poslouchej mě, prosím. Jen mě poslouchej,“ vydechne a rychle přemýšlí, jak začít. Zná Tinu a ví, že má jen tenhle jeden šot. „Neřekl jsem nic, protože jsem nevěděl co. Celá tahle situace je šílená. Nevím, asi jsem si potřeboval ověřit, že…“

„A to sis to ověřil předtím, nebo potom, cos jí navlíknul prsten?“ odsekne Tina do telefonu.

„To se stalo už před měsíci. V srpnu. Netušil jsem tehdy, že se vrátím tak brzo do Prahy. A i kdyby, nevěřil jsem, že bys na mě čekala. Viděl jsem některý tvoje posty z Bournemouthu a…“

„Bournemouth? Proč do toho pleteš moje léto v Anglii?“

„Co tím chci takhle neobratně říct, je, že jsme o tom nikdy nemluvili. Nic si neslíbili. Byli jsme přátelé. Jsme stále přátelé.“

„Přátelé, jo? Jdi s tím někam. Víš, co mi teď ještě došlo? Tys o mě nikdy nebojoval. Už tenkrát jsi Domovi nechal volnou cestu, i když jsem se ti líbila. Nic jsi mu neřekl. Nic jsi nenaznačil ani přede mnou. A pak se vrátíš. Zasnoubený a čekáš co? Cos vlastně očekával? Že se do tebe zamiluju a ty mi pak ráčíš oznámit, že máš vlastně někoho jinýho? Je to snad nějaký další revanš vůči Domovi? Nebo mě máš jen za chudinku, kterou je třeba neustále zachraňovat? Nechat ji u sebe bydlet, protože hej, když už se mi sem bez pozvání nakvartýrovala, alespoň mi tu bude uklízet! A co ji vzít na taneční soutěž, aby si zvýšila sebevědomí, nabídnout práci, aby si taky už konečně něco vydělala… Víš ty co? Já se už ze vztahu s Domem sama poučila. Ježiš, podvedl jsi se mnou svoji přítelkyni. Ne, snoubenku! Doufám, že se ti s tím bude hezky žít!“

„Tino, vyslechni mě.“ Kamil si promne dvěma prsty spánky. „Ani nevíš, kolikrát jsem chtěl na tohle téma zavést řeč. Každý ráno jsem si přísahal, že dneska ti to už řeknu. Jenže navečer mi to pak přišlo zbytečný. Každým dalším dnem bylo jasný, že Austrálie je mojí minulostí a tys byla… jsi mojí přítomností. Tino, je to víc jak rok, co jsem odjel. Nečekal jsem, že tě tu najdu. Tino?“ Zavěsila. Kamil netuší, co z toho, co řekl, vůbec slyšela.

Tina: Potřebuju hodinu.

Kamil: Hodinu na co?

Tina: Abych si sbalila všechny věci a vypadla z bytu.

Kamil: Tino, to není zapotřebí. Promluvme si.

Tina: Myslíš snad, že po tom všem budu spát s vámi dvěma pod jednou střechou?

Kamil: Ne, ale…

Tina: Ne, ale… Co? Potřebuju jednu hodinu. Tak si snoubenku nějak zabav, než ji vezmeš zpátky do bytu.

„To byla ona?“

„Cože?“ Kamil zachytí Allyin pohled. Krátce přikývne. „Sorry. Nechtěl jsem.“

„Půjdu do hotelu. Vezmu si taxi,“ řekne Ally. Semkne rty k sobě a zhluboka se nadechne. „Good bye, Kamil,“ zašeptá.

„Sbohem, Ally.“ Do očí mu vyhrknou slzy. Zakloní hlavu a krátce s ní zakroutí ze strany na stranu. Takhle to nemělo být. Takhle to nemělo skončit.

 

Jakmile vejde zpátky do bytu, zamíří do Tinina pokoje. Je prázdný. Je vážně pryč, dojde mu. Vypadá to, jako by tam Tina nikdy nebyla. A možná je to pravda. Možná byla opravdu jen nějaké fantazma. Kamil si sklíčeně sedne na postel a zadívá se k oknu, na které dopadají sněhové vločky. Sotva se dotknou skleněné výplně, rozpustí se. Stejně křehké, zdá se, bylo i jejich pouto.

Kamil: I’m sorry. You don’t deserve this.

Ally: Let’s talk tomorrow.

 

(Not) the END