„Tak jsme tady, slečinko!“

Po zvolání řidiče autobusu Anet otočí hlavu na stranu. Při pohledu na růžovou fasádu hotelu Operette pocítí neskutečnou úlevu. Dokázala to. Zvládla dopravit posádku autobusu z místa A do místa B.

Už když se ráno hlásila na stanovišti před pražským hotelem, zavětřila trable. Stačilo, aby se jí řidič představil jménem, a u hlavy jí zablikaly varovné kontrolky. Počáteční zděšení a chuť vzít do zaječích naštěstí zmírnil španělský doprovod skupiny, pětadvacetiletý, černovlasý kudrnáč Javier. Nonšalantní „hola“ ji přimělo zrcadlit jeho uvolněný obličej. Všechno bylo rázem cool, v pohodě a vůbec, tohle přece dělá běžně, takže… Ani si nepamatuje, co plácala, jen aby zamaskovala skutečnost, že je naprostý průvodcovský zelenáč, navrch podělaná z toho, že na ni vyšel autobusový černý Petr v podobě legendárního řidiče Veselky a že vůbec nechápe, jak se tam vlastně ocitla. A jak s tím vším souvisí Bibi? Jako haló?

„Znáte cestu, že?“ zeptala se řidiče s nadějí v hlase.

„Slečinko, tohle dělám tak dlouho, že bych tam dojel i poslepu!“ ujistil ji.

„Ale máte s sebou pro jistotu GPS, že?“

Odpovědí jí byl chraplavý smích.

Víc nevyzvídala a zasedla na sedadlo průvodce vedle Javiera, který po celou cestu tvořil jakéhosi prostředníka mezi ní a osádkou autobusu. Naštěstí se jí ptal pouze na základní věci, které jí Venca předem poslal v e-mailu, a nevyžadoval žádné zapeklitosti. Sama sebe tak přesvědčila, že to bude jen taková milá předvánoční návštěva Vídně, z neznámého důvodu dohozená tou, která jí v končícím roce nejvíc zamotala hlavu.

Jakmile se však přiblížili k rakouské metropoli, Anet zalitovala, že na tuhle nabídku kývla. S mapou v mobilu, která se jako na potvoru sekala podle toho, jak v daném úseku chytala wifi, se snažila řidiče navádět rušnými ulicemi, kdy jedna vypadala jako druhá, a než stačila přelouskat předlouhé nápisy a názvy, autobus se nanovo rozjel a byla opět ztracená. Oprava. Byli ztraceni. Autobus bloudil sem tam a ne a ne najít záchytný bod. Nezmiňoval řidič, že by tam dojel i poslepu? Javierovi samozřejmě neušly záhadné manévry v ulicích velkoměsta a trojí obkroužení stejného kruhového objezdu. Na jeho občasné dotazy odpovídala, že to musí vzít oklikou kvůli nečekaným pracím a zimním uzavírkám vídeňských ulic. Použila stejnou výmluvu jako kdysi Bibi při projíždění mezi moravskými poli a de facto mu slovo od slova převyprávěla její verzi. Po nekonečných minutách beznaděje je naštěstí nějaký anděl strážný nasměroval do cíle!

Sotva Anet zasedne na postel v miniaturním pokoji pro doprovod turistických skupin, oblečená sebou zády pleskne na měkkou matraci a pravou dlaň si položí na čelo. Už dlouho se necítila tak vyčerpaná. Mentálně i fyzicky.

JAVIER: Do you want to join us for an evening walk? We are going to see the Christmas market.

ANET: Maybe.

ANET: Actually, sure. Why not?

Většina uliček mezi vánočními stánky před katedrálou svatého Štěpána je napěchovaná k prasknutí. Anet si zakoupí Glühwein, a zatímco ho po malých doušcích srká, nakukuje uvolněnými škvírkami mezi pohybujícími se těly na vystavené zboží. Neubrání se přitom vzpomínce na podzimní pobyt v Litomyšli. Najednou má pocit, že přichází nával horkosti, a pod vrstveným oblečením se začíná potit. Všechna ta malá či větší světla kolem, lidé, kteří do ní neustále strkají, jsou najednou příliš. Vzdálí se proto od Javiera a jeho skupinky a popojde do vedlejší, mnohem klidnější ulice.

Je chladno. Při každém výdechu jí z úst vyjde obláček páry. Potřebuje se pohybovat, a proto pokračuje dál v chůzi. Kroky ji zavedou až k malému plácku, kde v létě stál barevný klavír. Anet se otřese. Nemůže za to zima, ale další vzpomínka. V kapse kabátu jí zavrní mobil. Vytáhne ho v domnění, že zafungovala telepatie a píše jí ta, na kterou právě myslí. Není to ona. Někdo ji pouze tagoval u tanečního videa, které vzniklo během víkendové hry. Anet video olajkuje a bezmyšlenkovitě sjede o pár postů dolů. Ukazovák se zastaví na Oldově vtipném videu, na kterém se naoko rozčiluje nad neslušným nápisem na zasněžené kapotě zaparkovaného auta, načež ve zrychleném záznamu rozmáchnutou paží nápis společně s vrstvou sněhu shrábne na zem. Jeho zběsilá, ve smyčce opakovaná teatrální gesta Anet rozesmějí. Olda ji vždy dokázal zaručeně pobavit. V kontaktech vyhledá jeho jméno a promrzlými prsty naťuká zprávu.