„Tak co na něj říkáš?“ ptá se SheNae.

„Ten nejlepší, jaký jsem kdy jedla,“ rozplývá se Tina a ještě jednou s mlasknutím olízne lžičku.

Sedí spolu v útulné kavárně, která má okenice i vchodové dveře natřené nazeleno. U kulatého stolečku u okna popíjejí z barevných hrnků kapučíno a vychutnávají si citrónový meringue dort. SheNae už tam čekala, když Tina dorazila. Dobrých deset minut pak stály u stojanů s dorty a nemohly se shodnout na tom, který z nich jim osladí dnešní odpoledne.

„Tak ukaž mi ty návrhy,“ pobízí Tina kamarádku a nabere si na špičku lžičky sněhovou čepici z dortového trojúhelníku.

„Celá kolekce nese název: No limits!,“ řekne nato SheNae a v telefonu otevře galerii obrázků s fotografiemi návrhů. „Pokud se mi podaří zaujmout odbornou komisi, získám jeden z pěti internshipů pro mladé návrháře na podzimní London Fashion Week. Účast potvrdil i – ty víš kdo –, takže si asi dokážeš představit, jak moc je to pro mě důležité.“ SheNae se zaculí a pravou dlaň položí na obrázek srdce u nápisu I love Harry S., který zdobí její tričko. Tina swipne na další fotku. Krátce nad ní podumá a přesune se na následující skicu kalhotového kostýmu s moderním twistem. „Wow, ty modely jsou naprosto dokonalý! Ty linie, ty detaily, ách, hned bych si je sama oblíkla! Ježiš, škoda, že jsem tě neznala dřív. Mohlas mi navrhovat taneční šaty!“ zahrnuje kamarádku komplimenty.

„Tak dobrá ještě nejsem,“ odvětí SheNae.

„Ale budeš,“ ujišťuje ji Tina.

„V to doufám.“ Její obličej se opět rozzáří. „Co ty? Myslíš, že se ještě někdy vrátíš k závodnímu tancování?“

„Kdoví,“ krčí Tina rameny. „Zatím mě naplňují videa, u kterých se natancuju až až. Kdo by to byl řekl, jakou lavinu spustí jeden bláznivý nápad na poslední chvíli,“ uchechtne se. „To video má už přes milion zhlédnutí!“

„A představ si, že bys pak odjela z Londýna…“

„Jo,“ špitne Tina a vybaví si Kamilovu tvář v momentě, kdy k němu ve smluvený čas přicházela po Westminsterském mostě. Slušelo mu to jako vždy. Díval se na ni s lehkým, smířlivým úsměvem. Jako by už předem znal její odpověď. Prošli se spolu po nábřeží, poseděli chvíli v Caffè Nero, a když se s ním poté loučila, řekl jen, že potřebuje nějaký čas. Ve skutečnosti ho potřebovali oba. Chápala jeho postoj ke vztahu na dálku. Respektovala to, i když to nebylo o nic míň bolestné.

„Myslíš, že máte s Kamilem ještě šanci dát se někdy v budoucnu dohromady?“ zeptá se nato SheNae, jako by četla její myšlenky, a Tina svraští čelo.

„To vážně netuším, ale nechci, aby mě nějaké ‚co by kdyby‘ brzdilo v mojí další cestě. Možná nám to jednou přece jen vyjde, možná ne. V každém případě jsem otevřená všem možnostem,“ usměje se. A také to tak cítí.

 

„Hrdinky v nás. To je z minulý soboty?“ ptá se SheNae a naráží přitom na text u snímku s nejnovější koláží s Athenou, který ten den Tina postla.

„Jo. Tuhle fotku miluju!“ S úsměvem se zadívá na další, která ji k ní inspirovala. Je na ní Marta zachycená v momentu, kdy probíhá cílovou páskou. V pravé ruce drží českou vlajku, kterou jí krátce předtím vtiskla do ruky Anet, zatímco na ni Tina se Soňou a SheNae čekaly ve finiši, připraveny patřičně zvěčnit její triumf na londýnském maratonu. „Holka moje šikovná. Tak a teď už jen ta olympiáda!“ praví Tina s hrdostí v hlase. Prstem přejede po displeji telefonu a vyhledá první post s Wonder Girl! – Hi, I’m Athena.

„Uvědomuješ si, že ses stala součástí Londýna? Jako jeho skutečnou součástí?“ zeptá se SheNae s povytaženým obočím.

„Je to náš výtvor,“ upozorní ji Tina.

„Tvůj výtvor.“

„Náš výtvor,“ řekne Tina důrazně. „Ale máš pravdu. Stále to vstřebávám. Něco, co vzniklo v mojí hlavě, je teď oficiálně v průvodci Londýnem, dokonce s mapkou, kde lze Athenu zahlédnout a vyfotit si ji. Není to šílený?“ Pořád tomu nemůže uvěřit a pokaždé, když si to Tina uvědomí, se musí štípnout, jestli se jí to náhodou nezdá. „Můj život nabral diametrálně odlišný směr, než jsem si představovala, a víš co?“ zadívá se na SheNae. „Miluju svou práci. Miluju tenhle single život v metropoli a ani nemám potřebu honit se za něčím, jen abych někomu něco dokázala.“

„Což mi připomíná, že musíme oslavit tvůj rok a půl v Londýně!“ upozorní ji SheNae a začne něco vyťukávat do mobilu.

„Rok a půl, fíha. A to jsem si po příjezdu myslela, že tu nevydržím ani týden,“ vydechne Tina. Při té vzpomínce jí koutky úst cuknou do strany.

„A vidíš, oblastní manažerko sociálních sítí hotelové společnosti… Jakže se jmenuje?“

„Astorian Inn Hotels, cool ubytování v těch nejlepších destinacích na míru pro generaci Z!“ dopoví za ni Tina distingovaným hlasem.

„Ještě žes to nevzdala, když tě nevzali do hotelu na St Pancras, kde pracuje Oleg.“

„Naopak. Spíš jsem vůbec nečekala, že postoupím až do posledního kola!“ Tina si nabere na lžičku velký kousek dortu a labužnicky si ho strčí do pusy. „Um, mimochodem, abych nezapomněla, s Olegem jdeme příští sobotu na ten nový muzikál, přidáš se?“ Než jí stačí SheNae odpovědět, Tina se zahledí na kluka, který vyšel z jakéhosi podchodu naproti kavárně a pokračuje dál ulicí směrem k Waterloo Station. Vypadá jako… „Není to Darren?“

„Kdo?“ zeptá se SheNae.

„Darren. Jeden kluk. To je jedno,“ mávne Tina rukou. Nato si jí podepře bradu a s nepřítomným pohledem hledí z okna ven.

SheNae proti ní namíří ukazovák. „To neuhodneš, koho jsem tuhle potkala v metru. Robina. Toho z Bournemouthu,“ řekne a zúženýma očima se zadívá na kamarádku, která zprvu vůbec nereaguje, jako by stále byla myšlenkami jinde.

„Koho že?“ probudí se Tina a zmateně zatěká očima.

„No Robina, tvého krajana. Nemohla jsem uvěřit svým očím. Jeli jsme spolu jen jednu stanici, takže jsme si toho ani nestačili moc říct. Loni nastoupil na univerzitu, studuje grafický design, bydlí někde na Islingtonu v bytě se třema dalšíma studentama a…“

„Grafický design,“ zamumlá si pro sebe Tina a zadívá se k místu, ze kterého vyšel Darren. „SheNae,“ podívá se na kamarádku, která okamžitě znehybní. „Proč jsme si daly sraz zrovna v týhle kavárně?“

„Ehm, psali o ní skvělý recenze na internetu?“

„Dorty mají výborný, o tom žádná. Proč ale z toho podchodu vyšel Darren?“

„Podchodu? Kdo je Darren?“ zatřepe SheNae hlavou.

„Počkat!“ Tina popadne telefon, klikne na appku Mapy a prsty si zvětší okolí kavárny. Jasně! Že jí to hned nedošlo!

„Děje se něco?“ ptá se SheNae s nevinným výrazem.

„Ne, nic,“ odpoví Tina. Vůbec nic. Odloží telefon na stolek a napije se kapučína.

 

Jakmile se Tina rozloučí se SheNae, zamíří do podchodu, ze kterého předtím vyšel Darren. Jak zjistila z mapy, kavárna, kde si daly sraz, se nachází naproti druhému vchodu do tunelu s graffiti, kam navzdory svým častým návštěvám nikdy nedošla. Poslední Wonder Girl! přitom do tunelu lepila před necelými dvěma týdny! Její kreace si ostatně dávno žije vlastním životem. Athenin profil na sítích má přes sto tisíc sledujících a Tina zaznamenala vznik podobných avatarů v Paříži, Berlíně a dalších velkoměstech. Dokonce o ní vyšel článek v jednom londýnském magazínu a SheNae navrhla kolekci triček a sběratelských předmětů, na kterých jsou kolážové obrázky s Athenou. Zájemci si je mohou zakoupit v jejich e-shopu nebo ve vybraných obchůdkách po celém Londýně, včetně Camden Townu a Covent Gardenu. Na tohle je Tina obzvlášť pyšná a pokaždé, když tudy prochází, ji přepadne hřejivý pocit uspokojení. Několik měsíců nebyla kvůli své vytíženosti ani na pořádném rande! To nejdůležitější pro ni ale je, že díky komerčnímu úspěchu jejích koláží a práci manažerky si může dovolit platit studium na místní univerzitě. To, co bylo před rokem jen pouhým bláhovým snem, je dnes realitou. Její realitou.

Tina pomalu schází do tmavého prostoru. Obvodové zdi tunelu jsou pokryty novými výtvory, které vznikly k nedávnému Mezinárodnímu dni žen. Automaticky tak vytahuje telefon a cvaká jednu fotku za druhou. Zakloní hlavu a pohledem stane na komiksových postavách, jejichž vzniku po několik týdnů přihlížela. Jsou tam všichni: Kapitán Amerika, Hulk, Iron Man i Batman. S nostalgickým úsměvem přejede pohledem dlouhý prostor před sebou. Kousek od místa, kam nalepila poslední Wonder Girl!, stojí kluk. V levé ruce drží sprej a chystá se jím vybarvit obrazec před sebou. Tininy koutky úst cuknou do strany.

„Zajímavý styl,“ zvolá, když se ocitne poblíž dotyčného kluka.

„Zajímáš se o graffiti?“ odpoví jí a krátce na ni pohlédne.

„Trochu. Mojí doménou jsou spíš komiksové postavy a koláže, jako třeba tahle,“ ukáže na jednu ze svých Wonder Girl! na zdi.

„Ty se tu poslední rok pěkně rozmohly,“ prohlásí kluk a viditelně mu cuknou koutky do stran.

„Chceš říct, že sem chodíš často?“ zeptá se Tina se zaujetím.

„Sem tam.“

„Já jen, že tyhle jsem tu občas zahlédla,“ ukáže Tina na rozpracovaný obrazec na zdi. Teprve teď se na ni kluk obrátí čelem.

„Dneska žádný telefon?“

„V kapse,“ odpoví Tina pohotově a pootočí k němu půlku. Neúmyslně tak nasměruje jeho pohled na svůj zadek.

Robin pokývne hlavou a znovu se zadívá na svůj výtvor na zdi. Vlasy má jen o kousek delší než v létě v Bournemouthu a místo mikiny s kapucí má na sobě tmavý rozepínací svetr s vyhrnutými rukávy.

„Nejsem si jistý tou barvou. Neladila by k ní spíš oranžová?“

Tina se postaví vedle něho a nakloní hlavu na stranu. „Řekla bych, že…“ popojde k řadě sprejů, které jsou poskládané na malé bedýnce na zemi. Dřepne k nim a chvíli si je prohlíží. S vybraným sprejem pak popojde ke zdi a danou část zabarví. Nato zacouvá zpátky k Robinovi. „Anebo možná fakt ta oranžová,“ řekne vzápětí ve vší vážnosti.

„Jo, ta bude definitivně lepší,“ ušklíbne se Robin.

„Byls to ty!“ vydechne Tina a podá mu sprej.

„Jo, byl jsem to já,“ odpoví jí a jejich pohledy se poprvé setkají na déle než deset vteřin.

„A kdo je proboha Darren?“ rozmáchne Tina ruce do stran.

„Darren je kámoš. Seznámili jsme se v Bournemouthu u dlouhý zdi s graffiti a během hovoru zjistili, že se hlásíme na stejnou školu. Chodí se mnou na nějaký kurzy a občas spolu děláme podobný věci.“

„Podobný věci? To takhle napalujete holky pravidelně?“

„Myslím graffiti,“ opraví se Robin.

„Oh, děkuju za upřesnění,“ neodpustí si Tina ironii.

„Není vůbec zač.“

Tina zúží oči. „Neodpověděl jsi mi na otázku. Proč ses tehdy neobjevil? Věděl jsi, že jsem to já!“

„Měl jsem tušení. Na devadesát devět procent. Myslel jsem, že mám halucinace, když se tu na zdi objevila Wonder Woman se dvěma červenými copy. Když se tam po týdnu objevila další, došlo mi, že to nejspíš nebude náhoda. Byl jsem tu tehdy s Darrenem.“

„Tak proč ses v té kavárně neukázal, když jsi tušil, že jsem to já?“

„Strach? Byl jsem zvědavej, jestli jsi to opravdu ty. Zároveň jsem měl strach z toho, co to se mnou udělá, pokud tě znovu uvidím.“

„A jaký je verdikt?“ Tina se mu zadívá zpříma do očí.

„Zlomila jsi mi srdce. Po dlouhý době jsem se někomu otevřel. Nechal jsem tě nahlédnout do mojí černý komnaty. Řekl jsem ti o bráchovi, všechno o tom, co se stalo, a…“ na sucho polkne.

„A já všechno zazdila jedním pitomým postem. Víš, jak jsem se za to proklínala? Jak moc jsem toho litovala? Nechtěla jsem ti ublížit!“

„Nešlo jen o ten jeden post. Čert ho vem. Šlo o to, že jsi měla potřebu se se mnou chlubit. Potřebu o nás psát. Vystavovat nás.“

„Ve skutečnosti to bylo jinak. Nechlubila jsem se tebou. Příliš jsem se vžila do role haštag tinavanglii, haštag letníláska. Promiň. Nedomyslela jsem to. Nepsala jsem o tobě, ale o haštag záhadnýklukzlodi. Psala jsem o představě. Upravený realitě. Na začátku jsem neměla ani tušení o tvý minulosti. Byl jsi pro mě prostě kluk z lodi, který mě viděl, jak fotím sušenku proti vycházejícímu slunci. Haštag trapasnaentou! Jela jsem podle vymyšlenýho scénáře a současně se snažila poznat v reálu toho kluka, co si ke mně přisedl v autobusu a který jel na stejný místo. Byla to ode mě kolosální blbost. Těžko to vezmu zpátky a jediné, co můžu říct, je: Promiň. Nebyl to můj úmysl. Takže buď moji omluvu přijmeš, nebo ne. Chci říct. Jsem v Londýně. Ty jsi v Londýně. SheNae je v Londýně. Můžeme dát někdy spicha a pokecat o životě. V opačným případě se tu budeme dál míjet a vytvářet na týhle zdi nekonečný komiks. Je to na tobě.“

Robin připaží ruku, ve které drží sprej. „Když jsem odjel do Anglie, přísahal jsem si, že se budu dívat jen dopředu, už nikdy zpátky. Taky se mám pořád co učit. Peace?“

Tina přimhouří oči. „Mám ještě jednu otázku.“

„Jen jednu? Ok, co tě zajímá?“

„Proč Darren? Jakou roli v tom hrál on?“

„Řekl mi o tom, žes mu lajknula nějaký fotky. Byly jsme zrovna na děsně nudný přednášce, a tak jsem za něj lajknul zase nějaký tvoje fotky. Na můj popud pak Darren v tý hře pokračoval dál. Nevím, co jsem tím sledoval. Když jsi navrhla kafe, chtěl jsem požádat o službu Buddyho. Týpek, přes metrák, dvoumetrovej, zarostlej, ale pak jsem si to rozmyslel a oním dobrovolníkem se stal Darren. Přiznám se, že mě zajímalo, jak se zachováš, když zjistíš, že ten tajemný sprejer,“ Robin naznačí uvozovky, „je modrooký hezoun. Holky na něj děsně letí.“

„Myslel sis, že skočím na návnadu a budu celá štěstím bez sebe, když se na mě usměje?“

„Tak nějak.“

„Darren je sympaťák, o tom žádná, ale byla by škoda zabírat si ho jen pro sebe. Jsem humanista. Co by tomu všechny ty holky řekly?“

„Ahá, takže jsi mu dala košem z charitativních důvodů.“

„Jakápak charita? Strávil se mnou příjemnou hodinku u piva. Jsem si jistá, že si vůbec nestěžoval.“

„To ne. Řekl mi, že jsem pitomec.“

Tina protáhne obličej a krátce přikývne. „Jo, zdál se být velmi bystrým klukem.“

„Díky. To jsem potřeboval slyšet.“

Oba se naráz rozesmějí.

„Inspiroval jsi mě.“ Tina ukáže na částečně začmáranou Wonder Girl! na protější stěně.

„Inspiroval? Čím?“

„Bez tebe by nevznikla. Dodal jsi mi odvahu dělat věci jinak. Ty a Jonathan Livingston.“

„A co že tu děláš? Studuješ, pracuješ?“ zeptá se Robin se zájmem v očích.

„Spravuju sociální sítě,“ odpoví Tina pevným hlasem.

„Jak jinak.“

„Tentokrát mi za to platí a oslovují mě manažerko.“

„Samozřejmě,“ ušklíbne se Robin.

„Baví mě to,“ dodá Tina ještě a sklopí zrak. „A taky mi to platí školu. To a Athena.“

„Jsem rád, že se ti daří,“ řekne nato Robin a oba na sebe zůstanou mlčky koukat. „Ehm, znám poblíž jednu fakt dobrou kavárnu a…“

„Promiň,“ skočí mu Tina do řeči. „Před půl hodinou jsem společně se SheNae spořádala cukrovou bombu a teď už bych sebou vážně měla hnout, abych stihla dodělat projekt na zítra do práce.“

„Nemluvil jsem o dnešku,“ namítne Robin. „Budu tu příští sobotu, tak pokud bys chtěla…“

„Chystám novou Wonder Girl!, tak ji sem možná přijdu vylepit,“ dodá Tina spěšně.

„Super. Tak se tu třeba potkáme.“

„Třeba.“

„Tak na viděnou, Tino.“

„Na viděnou, Robine,“ odpoví mu. Otočí se k němu zády a vydá se dlouhým tunelem k východu, který ústí do parčíku, kde se nad řekou tyčí Londýnské oko. Už po pár krocích se jí koutky úst roztáhnout široce do stran.

#tinavlondyne #vsechnydverejsoustaleotevrene

♥️♥️♥️

The (happy) END

Chceš vědět, jak by se na místě Tiny rozhodli ostatní čtenáři?  Hlasuj a vyber protagonistu příští knihy. Na konci krátkého dotazníku tě čekají 3 bonusové dárky!