„Novými mistry České republiky v deseti tancích se stává pár číslo osmnáct – Kamil Hartl a Gita Prokopová!“

Potlesk se mísí s hlasitým jásotem a kamera zabírá Kamilův rozzářený obličej, když si od pořadatele přebírá velkou křišťálovou vázu. Tina v tentýž okamžik stopne video na telefonu.

„Gratuluju, mistře,“ zazubí se na řidiče vedle sebe. „Mohla bych na to koukat pořád dokola. To vaše finálový paso doble a rumba byly do-ko-na-lý.“

„Gratuluju k semifinále,“ odvětí Kamil s úsměvem, aniž spustí zrak z vozovky.

„Takhle aspoň máme s Vojtou prostor pro růst. Příští rok finále a kdoví?“ krčí Tina rameny.

„My už soutěžit nebudeme, takže…“

„To ale nebude ono, když budou chybět ti nejlepší z nejlepších. Nechceš si to ještě rozmyslet?“

„Nebál bych se, že nebude dostatečná konkurence,“ ušklíbne se Kamil.

„Ty víš, co tím myslím.“

Kamil na ni krátce pohlédne. „Tomu se říká umění odejít. Je nejlepší skončit na vrcholu než se snažit donekonečna obhajovat svoji pozici.“

„Tobě se to říká, dvojnásobný mistře republiky,“ odfrkne Tina a položí dlaň na jeho stehno.

 

Tina si znovu pouští video své taneční výzvy, kterou plnila SheNae s Olegem v ulicích Londýna. Záměrně vybrali místa, se kterými byla nějak spjatá, jako třeba Piccadilly Street, kde do sebe na chodníku vrazili s Olegem, čímž de facto začalo jejich londýnské přátelství, nebo parčík před Londýnským okem, kde si dala Tina se SheNae prvního spicha. Dokonce udělali i malý taneček v tunelu s graffiti před jednou z koláží s Athenou. Následovalo nádraží St Pancras, kavárna Starbucks a video končilo záběrem, jak na ně po rychlém tanečku něco křičí zaměstnanec hotelu Diplomat. Tina se neubrání širokému nostalgickému úsměvu. Tihle dva ji dokážou vždycky rozesmát a vytrhnout z každé chmury. A že uplynulé měsíce nebyly jen procházkou růžovým sadem v Regent’s Parku.

„Vrátím se do Prahy,“ řekla rozhodným hlasem, když se s Kamilem setkala na Westminsterském mostě. „Neznamená to ale, že je mezi námi všechno automaticky urovnaný, protože není. Pokud jde o mě, jsem single.“

„Beru na vědomí,“ přikývl. Předstírala, že nepostřehla to lehké cuknutí koutků jeho rtů.

Krátce po návratu do Prahy se Tina dala do hledání nového tanečního partnera. Perfektního kandidáta našla nakonec v klukovi, kterého jí doporučila Gita. Vzhledem k tomu, že neměla žádnou práci, souhlasila, že bude dočasně spravovat sítě v Kamilově rodinné firmě. Na podzim pak nastoupila do školy v pražském Suchdole, kam chodí i Marta. Když první den vycházela z budovy fakulty, čekal tam na ni Kamil. V jedné ruce držel kelímek s kávou a v té druhé sáček, na kterém bylo logo místní kavárny.

„Dej si pozor. Na tohle bych si mohla lehce zvyknout,“ varovala ho.

„Rád to risknu,“ odpověděl Kamil s koketním úsměvem a Tina si v ten moment uvědomila, že by s tím sama neměla vůbec žádný problém. Naopak.

„Doprovodíš mě?“ ukázala směrem k menze.

„A jak to po prvním dnu vidíš?“ zeptal se jí nato Kamil.

„Nejdřív se musím prokousat všemi těmi rostlinkami a zvířátky, což by neměl být problém, zvlášť když budu mít od Marty všechny poznámky, a pak se zaměřím na podnikové právo.“

„Dobrá volba, podnikoví právníci berou velký prachy, to je pravda.“

„Mají tady taky studijní program v angličtině, tak kdoví, třeba pak změním zaměření,“ krčila Tina rameny. Nebyla to právnická fakulta, ale když ji znovu nevzali, přijala to s mnohem větším klidem než tenkrát poprvé před maturitou. Odmítnutí byla stále nepříjemná, ale už se z nich nehroutila. Brala je jako součást života.

„Co máš dneska v plánu?“ zeptal se Kamil, když minuli menzu a blížili se k budovám kolejí, a jejich kroky znatelně zpomalily. Jako by ani jeden z nich nechtěl tohle setkání ukončit.

„Zaběhnu za Martou na kolej a v pět mám trénink s Vojtou,“ odpověděla Tina.

„Měla bys něco proti, kdybych tě pak vyzvedl a vzal na večeři? Tak důležitý den je třeba oslavit,“ dodal Kamil spěšně.

„Chceš se mnou oslavit můj první školní den?“ Tina se zastavila a otočila se na něho čelem.

„Proč ne?“

„Proč ne,“ řekla. „Tak v sedm po tréninku,“ usmála se na něho. Poděkovala za kávu a vydala se ke kolejím, kde na ni už čekala Marta.

 

Tina zachytí Kamilův pohled.

„Měls výdrž.“

„Tys za to stála.“

„Byli bychom teď spolu, i kdybych zůstala v Londýně?“

„Kdoví,“ krčí Kamil rameny. „Jsem ale rád, že jsem to nemusel zjišťovat.“

Auto zastaví na parkovišti před novostavbou v poklidné rezidenční čtvrti. Tina s Kamilem vyběhnou po krátkých schodech k chodníku, který lemují záhony rozkvetlých tulipánů. Po tom, co Kamil stiskne zvonek, ozve se bzučák.

„Dáma první.“ Kamil následuje Tinu k výtahům na konci světlé vstupní haly, jejíž dlouhou stěnu tvoří velké skleněné výplně.

„Rozhodně to má úplně jinou atmosféru než panelák,“ prohodí Tina uznale.

Ve dveřích do bytu v posledním, čtvrtém patře je vítá Šimon Vokáč. Zavede je rovnou do otevřené kuchyně spojené s obývacím pokojem, z něhož vedou prosklené dveře na prostornou terasu. Tina zamíří rovnou tam. Opře se o kovové zábradlí a kochá se výhledem na údolí s rozlehlým parkem. Když se obrátí zpátky do místnosti, chvilku zpovzdálí pozoruje Kamila, který právě podepisuje kupní smlouvu.

„S vámi je opravdu radost dělat kšefty,“ prohlásí Šimon se samolibým úsměvem a předá Kamilovi jeho kopii a klíče. „Tak ať se vám tu dobře, ehm, bydlí,“ mrkne jedním okem na Tinu, která mu věnuje jeden ze svých kyselých obličejů.

„Dík. Jo, a gratuluju,“ prohodí Kamil ještě k Šimonovi, kterému cuknou koutky do stran. Vymění si spolu významný pohled a rozloučí se.

„Co to mělo být?“ zeptá se Tina, jakmile se v novém bytě ocitnou sami.

„Později,“ odpoví Kamil záhadně. Na tváři se mu poté objeví poťouchlý úsměv.

„Tak, co teď?“ Tina se rozhlíží po prostorné místnosti.

„Za hodinu přijedou stěhováci,“ odvětí Kamil. Položí klíče na bílou desku kuchyňské linky a pro jistotu zkontroluje telefon, zda ho nikdo neuhání.

„To jo, ale co tu budeme do tý doby dělat, když tu není ani na co si sednout? Tedy kromě kuchyňský linky, barovýho pultu a…“ Tina zachytí Kamilův výraz s lehkým úšklebkem na stranu.

„Víc není třeba,“ prohlásí a přitáhne si Tinu k sobě. Popadne ji kolem pasu a posadí ji na pult. „Jen chci podotknout, že i když stále bydlíš u mámy, tak chci, aby ses tu cítila jako doma,“ zašeptá Kamil.

S pohledem vpíjejícím se do jeho oříškových očí si Tina pod volným jarním svetříkem rozepne podprsenku, a jakmile se z ní umně vyprostí, odhodí ji na zem. „Lepší?“

„Lepší,“ usměje se Kamil a políbí ji.

 

„Naše první večeře v novém bytě!“ zvolá Tina a vrátí se do obývacího pokoje, ve kterém je zatím jen pohovka, dvě nerozbalená křesla, konferenční stolek a spousta krabic.

„Co to je?“ svraští Kamil čelo.

„Jak co to je? Nepoznáváš pizzu?“

„Tak mimo zase nejsem. Takovou jsem ale ještě neviděl.“

„Říká se jí výroční pizza. Každý dílek představuje jinou část našeho vztahu,“ oznámí Tina hrdě.

„Jo ták,“ promne si Kamil bradu. Nakloní se nad donesenou pizzu a zkoumavě si ji prohlíží. „A jaký že období představuje plísňák s brokolicí?“

Tina koukne na telefon a vyprskne smíchy. SheNae a Oleg jí zaslali selfie zdravici z koncertu Harryho Stylese v Londýně. „Musím za nima zase naplánovat cestu,“ řekne nato. Londýnští kamarádi jí chybějí. O tom žádná.

„Gita psala, že její taneční appka má už pět tisíc odběratelů a…“ Tina ťukne ukazovákem na tanečnici uprostřed růžovo-lososové ikonky v dolním rohu mobilu. „A moje sestava, kterou jsem natočila se SheNae v londýnském tunelu, je stále nejoblíbenější. Mrkni pak na nový video od Diggy. Její styl je taky super.“

„Jsem rád, že jste si s Gitou vyjasnily to nedorozumění s online kurzama.“

„Jop, a teď jsou všechny tvoje ženy tanečnice spolu na jednom místě.“

„Moje co?“ kroutí Kamil hlavou a směje se při tom.

„A ne snad?“

„S Diggy mám sice nejdelší historii, s Gitou jsem vyhrál mistrovství, ale moje jsi jenom ty. Žádná jiná.“

„Chce to přípitek,“ prohlásí Tina a podá Kamilovi skleničku s vínem.

„Na co ťukáme?“

„Na nás?“

„Ok,“ přikývne Kamil.

„Na mnoho dnů a nocí v tomhle útulným bytečku!“

„Na úspěch na mistrovství republiky!“ přidá Kamil.

„Na ten obličej Doma, když jsme ho s Vojtou porazili,“ zazubí se Tina.

„Nebuď škodolibá.“

„Neříkej, že ti to neudělalo aspoň trochu dobře, he?“

„Malinko,“ ušklíbne se Kamil.

„Na Šimona Vokáče,“ pozvedne Tina nalité víno a krátce si usrkne. „Hele, vždyť ti vyjednal dost slušnou cenu!“ dodá, když vidí Kamilovo zaváhání.

„Na to, že ses rozhodla pro mě,“ řekne Kamil na oplátku.

„Ve skutečnosti to bylo trochu jinak,“ přizná Tina.

„Jinak? Ale. To mě zajímá.“ Kamil dopije a prázdnou skleničku postaví na konferenční stolek.

„Rozhodla jsem se pro Prahu. Pro tanec. Blízkost rodiny a přátel. Tys k tomu byl už jen takový bonus,“ odpoví Tina a znovu se napije.

„Takže nelituješ, že ses vzdala studia v Londýně a svojí první lukrativní práce tam?“

„Nemůžu říct, že mě trochu nemrzí, že už nikdy nezjistím, jak bych si vedla, kdybych tam zůstala. Jestli bych nakonec dostala na čuňu, nebo bych naopak triumfovala.“

Tina zvedne ruku a prsty mu prohrábne krátké tmavé vlasy. „Ale ne, nelituju svýho rozhodnutí,“ řekne s lehkým úsměvem. Nato znovu ožije. „Co kdybychom tam zaletěli o Velikonocích? Chci ti ukázat jeden tunel u Londýnskýho oka a mohli bychom prozkoumat okolí. Co říkáš?“

„Pravda, ještě ti dlužím ten romantický výlet do Windsoru,“ pokývne Kamil hlavou.

„Do Windsoru, do Paříže…“

„Brzdi, brzdi. Nemusíš hned vyjmenovávat celý žebříček sta nejromantičtějších měst světa.“

„Chtěla jsem skončit u čísla padesát. Ale i sto bych zvládla. To je pravda. Mimochodem, když jsme u tý romantiky. Musíme ještě vymyslet svatební dar na příští sobotu. Co myslíš, že by bylo nejpříhodnější?“

„Peníze,“ odpoví Kamil bez rozmyslu.

„Cyniku.“

„Co já vím. Ty jsi s Igorem tančila a Romana je tvoje kamarádka.“

„Což mi připomíná, že se berou mojí zásluhou. Měla bych mít na hostině nějaký speciální místo,“ praví Tina a našpulí pusu do strany.

„Jdeš za družičku, to ti nestačí?“

„Chlapské myšlení,“ protočí Tina panenky.

 

„Sedej, už to začíná,“ pobízí Tina Kamila. Zapne plazmovou televizi, kterou krátce předtím společnými silami postavili na místo u zdi. Zasedne do tureckého sedu na gauč a mezi nohy vloží velké balení popcornu. „Dneska tančí ča-ču a tango. To není zrovna Domova silná stránka.“

„Jo, léta jsem se ho snažil naučit ten správný drive, ale nějak mu to v ostrosti pořád drhne.“ Kamil se uvelebí vedle Tiny a nabere si hrst popcornu.

„Myslíš, že spolu něco mají?“

„S tou herečkou, se kterou tančí, nebo s tou blonďatou tanečnicí Vincenta Broučka?“

„Dobrá otázka. Pořád nemůžu uvěřit tomu, že místo spolumoderátorky dali Kristy. Vždyť se znají s Vincentem z Cool Girl!. Bude mu nadržovat, uvidíš.“

„Anebo Domovi.“

„Anebo Domovi,“ zopakuje po něm Tina a sleduje, jak její bývalý přítel lomítko taneční partner nastupuje na parket z levé strany obrazovky v křiklavě zelené upnuté košili, rozepnuté až k pupíku a s množstvím flitrů, které házejí prasátka na všechny strany. Jeho taneční partnerka z řad celebrit má na sobě latinky ve stejné barvě s dlouhými třásněmi.

„Vypadá jako umělý vánoční stromeček,“ odfrkne Tina.

Kamil během reklamního bloku zkontroluje telefon.

„Práce?“ Tina povytáhne obočí. Zaklapne víko prázdné krabice od pizzy a odloží ji na kuchyňskou linku.

„Sorry, čekám nějaký reporty. Měli je poslat už před hodinou,“ promne si Kamil oči. „Jo, a díky za ty návrhy online kampaně. Všem se líbí.“

„To mě těší. Už mám připravený posty na měsíc dopředu a na příští týden jsem domluvila focení toho novýho produktu.“

„Díky. Vím, že to není taková zábava jako…“

„… jako tvoření tanečních videí v londýnských ulicích? Je to práce, Kamile. A chci ji dělat dobře. Taneční videa můžu dělat ve svým volnu.“

„Ok, chci jen, abys…“

„Mám se snad obávat o svoje pracovní místo kvůli škrtům v rozpočtu? Poloviční úvazek ke škole zatím zvládám. Naštěstí jsem udělala všechny zkoušky v termínu, i díky Martiným poznámkám, takže…“

„Jsi si jistá, že už se nechceš pokoušet o studium práv?“

„Možná dálkově. Uvidím. V každém případě dodělám bakaláře na fakultě v Suchdole. Neboj, pokud pak dostanu nějakou opravdu hódně lukrativní nabídku, dám ti včas vědět a míním dodržet dvouměsíční výpovědní lhůtu,“ ujistí ho žertem.

„Tak přesně tohle jsem chtěl slyšet,“ vydechne Kamil s úlevou, načež se oba rozesmějí. „Pojď sem,“ natáhne k Tině ruku. „Zůstaneš na noc?“

„Pokud si to přeješ?“

„Přeju.“

„Jsem ve skutečnosti děsně zvědavá, co se mi tady bude první noc zdát.“

„Snad nevěříš pověrám?“

„Hele, zatím se mi všechno, o čem jsem snila na nových místech, téměř do puntíku vyplnilo!“

„Tak v tom případě se raději ujistím, že zůstaneš vzhůru až do svítání a mezitím se postarám o co nejpříjemnější zážitky.“

„Slibuješ?“

„Dneska, zítra, za měsíc. Za rok.“

„To jako že už se nikdy nevyspím?“ povytáhne Tina obočí.

„Nech mě, abych ti předvedl, co tím myslím, a pak se rozhodneš, co s tím uděláš,“ navrhne Kamil.

„To mi připadá fér,“ usměje se Tina a dál už ho nenapíná.

#nocbudedlouha #snyseprecejenplni

♥️♥️♥️

The (happy) END

 

Chceš vědět, jak by se na místě Tiny rozhodli ostatní čtenáři?  Hlasuj a vyber protagonistu příští knihy. Na konci krátkého dotazníku tě čekají 3 bonusové dárky!