Halloweenská vražda v hotelu Mount Vernon (1)

„Kdo se bojí, nesmí do lesa…

A už vůbec ne v předvečer halloweenské noci!“

Den blbec má občas každý. Někdo ho má ob den, někdo dvakrát do roka. A jeden takový jsem měla minulý pátek. Jako kdyby nestačilo, že jsem ten den přišla pozdě do práce. Ne mojí vinou samozřejmě. Pak jsem na sebe při odpolední pauze vycákla kafe ze špatně uzavřeného kelímku (ty proklaté kelímky!). V práci terno jako vždy a při cestě domů mi nějaký trouba stál dvě stanice na noze. Na poslední chvíli naskočil do už tak narvaného vlaku, kde nebylo místo už ani na té podlaze!

Zpráva od kamarádky, že nestíhá naši domluvenou akci, už byla jen zakyslou šlehačkou na dýňovém dortíku, který jsem si cestou domů zakoupila.

Co teď? Nechám vstupenku propadnout, nebo půjdu sama? Nakonec jsem se rozhodla pro druhou možnost. Člověk přece nepotřebuje s sebou neustále někoho mít. Ani na luštění vraždy ne!

10

Záhadné stavení

Všimla jsem si ho už před rokem při cestě lanovkou na Rooseveltův ostrov, který se nachází uprostřed řeky East River. Prostě nezapadal. Při pohledu z výšky připomínal takové to záhadné stavení, za jehož dveřmi byste očekávali starého domovníka s berlí a dva stejně podezřelé majitele.

Týden poté jsem se tam zašla ze zvědavosti podívat. Pamatovala jsem si zhruba, ve které ulici jsem stavení zahlédla a netrvalo mi to dlouho ho najít. Mount Vernon hotel, stálo na vývěsní tabuli. Byl to starý hotel z 19. století, v současné době přebudovaný na muzeum.

Tyčil se několik metrů nad úrovní ulice za tmavou kamennou zdí. Působil až ošuntělým dojmem. Bylo s podivem, že se dochoval v původním stavu.  Mezi novými věžáky opravdu působil jako pěst na oko. Takový tlustý hřib mezi zástupem štíhlých mochomůrek. Bohužel bylo po uzavírce. Dovnitř jsem se tedy nedostala. Tak příště, řekla jsem si.

A pak jednou,…

Už jsem na to skoro zapomněla, když jsem při pročítání novin v ranním metru, narazila na krátký článek o akcích pořádaných v New Yorku v rámci oslav Halloweenu. Jedno z oznámeních zaujalo moji pozornost:

Vražda v hotelu Mount Vernon .

  • Hledáte zábavný program na Halloween?
  • Baví vás luštit záhady?
  • Chcete si zahrát na detektiva?

Třikrát ano!

Proč ne. Bude legrace, napadlo mě okamžitě. Teď ještě najít parťáka, který do toho půjde se mnou. Holmes přece potřebuje svého Watsona.

…No, teď už vím, že ani to ne.

Sama jsem se tedy vydala k hotelu Mount Vernon. Naštěstí to nebylo daleko, jen pár stanic metra. Když jsem z něj vylezla, bylo už šero. Ještě bylo třeba popojít o pár ulic dál, směrem k řece. Bylo poměrně chladno. Typický podzimní sychravý večer. Naštěstí předpověď nehlásila žádný déšť. V takovém případě, bych asi opravdu raději zůstala doma.

Na rozdíl od příčných, rušných tříd, tahle ulice lemovaná vzrostlými stromy, působila velmi tichým dojmem. Sem tam jsem potkala postavu, ale chvílemi nebylo vidět živáčka.  Dost zvláštní na páteční večer…

untitled-design1

Kdo by se bál?

Byl předvečer halloweenského víkendu. Domy v ulici byly vyzdobeny kostlivci, duchy a jinými monstry. Vydlabané dýně seděly na schodech před vchodovými dveřmi. Některé výjevy působily strašidelně, jiné úsměvně.

Je to zvláštní, jak si člověk v podobných situacích hned vzpomene na všechny ty hororové filmy a povídky. Nebo ty strašidelné historky, které slyšel jako malý. Jako třeba tu O mrtvolách, které se skrývaly ve stínu a nepozorným obětem ukusovaly části těla. Stačilo, když dotyčný strčil třeba prst do tmavého zákoutí a bylo to!

Tuhle historku nám jednou vyprávěli na letním táboře. Teď je spíš úsměvná. Ale pokud je vám sedm a spíte ve dřevěném srubu, za okny les a někdo vám vypráví podobný večerníček, určitě jsem nebyla jediná, která pak strachy tři dny nespala. Rozhodně tu noc žádná holka ze srubu nevylezla z postele před svítáním. Tím jsem si jistá. Že se pak druhý večer konala noční stezka odvahy rozhodně nepomohlo…

A teď tahle tichá ulice s kostlivci v oknech… Říkám, člověk si v takových chvílích vzpomene i na podobné perly!

Možná i proto teď na horory raději nekoukám. Podobné zážitky nevyhledávám. Tedy většinou. Nabídka hotelu Mount Vernon mě z nějakého důvodu zaujala. Byla to čistá zvědavost. Potěšení zahrát si na detektiva. Rozluštit záhadu. To mám asi společné s hrdinkou knihy Moře nálezů a ztrát. Rády do věcích šťouráme, pídíme se po tom, jak se věci vlastně mají.

Byl předvečer halloweenského víkendu a já šla řešit záhadnou vraždu do hotelu Mount Vernon .

2

 

Pokračování ZDE>>>

Komentáře